12. března 2016
Kuah -> Satun -> Krabi
Ráno vyplouváme z ostrova Langkawi zpátky na pevninu, ovšem nikoliv zpět na tu malajskou, ale thajskou. Přijíždíme do přístavu u města Satun a při čekání v řadě před pasovou kontrolou se seznamujeme s mladým cestovatelským párem z Německa, Rafalem a Mariou, které jsme potkali již v lanovce na Sky Bridge. Následující 3 dny trávíme na cestách spolu, neboť všichni míříme do města Krabi, ale přesný harmonogram, co tam budeme dělat, zatím nemáme ani jeden. Možností je totiž nepřeberné množství. Nejdříve se však musíme dostat na autobusové nádraží v Satunu. Za pasovou kontrolou se na nás opět vrhají taxikáři, ale s nabízenou cenou za odvoz rovnou do Krabi nesouhlasíme. Volíme proto levnější, i když kostrbatější variantu v podobě tzv. song teo (v překladu dvě lavičky), což je pick-up s korbou s dvěma lavicemi, který jezdí za paušální ceny po stálých trasách, nebo se dá usmlouvat jako taxi. Pomocí něho se dostáváme na autobusové nádraží v Satunu, kde kupujeme lístky na autobus do Krabi. I v Thajsku je autobusová síť velmi široká a levná a autobusy jsou klimatizované a pohodlné. Autobus nás sice vyklopí na okraji Krabi v "zemi nikoho", ale s pomocí song teo se dostáváme rovnou k hotelu. Večer si všichni čtyři procházíme místní noční trh, který nabízí nepřeberné množství sladkých, vařených či grilovaných pochutin. Já si dopřávám úžasnou grilovanou rybu a zapíjím to ovocným koktejlem.
13. března 2016
KRABI (Tiger Cave, Hot Springs, Emerald Pool)
Samotné město Krabi sice nenabízí návštěvníkům kromě svých trhů nic extra, ale je naprosto ideálním výchozím místem pro výlety do okolí, ať už po souši nebo po vodě. My se dlouho rozhodovali, jak dlouho zde zůstat a jak nejlépe čas v této destinaci využít. Railay Beach, Ko Lanta, Ko Phi Phi - to všechno jsou úžasná místa, ale na návštěvu všeho nezbývá čas. Navíc opět podléháme touze ještě jednou si osedlat vypůjčeného skútra a objevovat okolí. Jako první si to s ním všichni čtyři namíříme do 10 kilometrů vzdáleného Tiger Cave Temple (Wat Tham Sua). Jedná se o chrámovou jeskyni, v níž meditují místní mniši a chodí se zde pomodlit i cizinci. Nejdříve ale vcházíme do okolní džungle zvané "Wonderland", kde lze projít další jeskyně a zahlédnout další mnichy a jejich skromné příbytky. Velkou výzvou je pak výšlap po 1237 strmých schodech do vápencové věže, na jejímž vrcholu se vypíná velká pozlacená socha Buddhy a odkud je nádherný panoramatický výlet na všechny strany. Návštěva celého místa nabízí opravdový turistický i duchovní zážitek. Nasedáme na skútry a míříme si to po hlavní cestě dalších 45 kilometrů ke Klong Thom Hot Springs, což jsou "horké prameny" s léčebnými účinky. Jsou to vlastně malá jezírka vytvořená na hladké skále, přes kterou protéká voda s minerální solí a teplotou až 40 °C. Celá tato kaskáda s horkou vodou tvoří vodopád, který se nalévá do studeného potoka pod ním. Člověk tak může uprostřed džungle relaxovat v horkém jezírku a poté se jít sklouznout do studené vody, aby se zchladil. Další neobyčejný zážitek. Poté, co se tady vyblbneme, vyrážíme k třetímu a poslednímu cíli dnešního výletu - Emerald Pool (thajsky Sa Morakot, též nazýván Crystal Lagoon) v Thung Teao Forest National Park. Jedeme tedy dalších 10 kilometrů na jihovýchod, kvůli pokročilé hodině se snažíme jet co nejrychleji, i když sem tam se musíme nepochopitelně vyhýbat protijedoucím skútrům. Kolem čtvrté hodiny dorážíme na místo, kde zjišťujeme, že v pět hodin se park zavírá. Strážník u budky před vstupem do parku se nás proto zdráhá pustit, ovšem když ho přesvědčíme, že se půjdeme podívat jen na chvilku, tak stejně po nás chce zaplatit plné vstupné 200 bahtů, což se nám zdá příliš. Pomalu se tedy smiřujeme s tím, že se vrátíme zpátky do Krabi, ale mladí Němci to nechtějí jen tak vzdát a hledají tajnou cestičku, kudy do parku proklouznout, neboť není nijak oplocen. Vzhledem k tomu, že se dlouho nevrací oni ani Honza, považuji jejich pokus za úspěšný, a proto se kolem strážného prosmýknu i já a jsem v parku. Přebrodím říčku a vylezu na dřevěný vyvýšený chodník, který vede skrz parkem a ze kterého lze kolem sebe obdivovat nádhernou džungli s mnoha jezírky. Po necelých dvou kilometrech se přede mnou otevírá nádherná modrá laguna zvaná Emerald Pool, ve které se již koupou mí kamarádi, a přidávám se k nim. Se západem Slunce se zhruba po hodinovém koupání vracíme po stezce zpátky a řešíme ještě jeden problém. Mladí Němci si v lese kousek za vstupem do parku nechali (pro mě zcela nepochopitelně) své batohy se všemi doklady a nyní je samozřejmě nemohou najít. Ptají se tedy strážného a v obchůdku se suvenýry, kde se na ně nakonec usměje štěstí, protože jim je tam někdo nechal v domnění, že byly ztraceny. Do Krabi se vracíme již za tmy a večer si opět procházíme místní trhy.
14. března 2016
KRABI (Railay Beach, Ao Nang)
Před dnešním dnem jsme se dlouho rozhodovali, kam dnes zamíříme. Vysněná Ko Lanta by časově stíhat nešla a populární Ko Phi Phi, známé z filmu Pláž, je dnes již populární až moc, takže kvůli předpokládanému návalu turistů bychom si jeho krásy ani moc neužili. Nakonec jsme proto vsadili na neméně krásné Railay Beach, které je od Krabi vzdálené asi 10 kilometrů. Nejedná se sice o ostrov, ale vzhledem k tomu, že je toto místo od pevniny oddělené neprostupnou skálou, je dostupné pouze po vodě. Ráno čekáme asi hodinu u mola na loď, která nás tam odveze, ale až poté, co se celá naplní turisty. Plavba člunem trvá zhruba 45 minut, po cestě míjíme thajské rybáře, kocháme se výhledem na ubíhající pobřeží a poté se před námi vypíná obrovská skála vystupující z pevniny do moře, pod níž kotvíme loď a vystupujeme z ní. Hned při prvních krocích zjišťujeme, o jak nádherné místo se jedná. Od skály, která odděluje poloostrov od pevniny, se line krátká a úzká šíje, na jejíž obou stranách se nachází zářivě bílé pláže s křišťálovým mořem, a na jejím konci je zakončená další skálou, ponořenou do moře. Pod touto skálou se pak nachází tzv. diamantová jeskyně a nejhezčí pláž zvaná Ao Phra Nang Beach, sevřená mezi menšími skalami. Krásné přírodní scenérie navíc nehyzdí masy turistů a velké hotely. Celkový půvab tohoto místa pak dokreslí až pohled shora ze skály. Pro mě jeden z nejhezčích výhledů v životě. Na vyhlídkové místo lze vyšplhat po strmém kamenitém svahu za pomocí lan a kromě toho se dá odsud ještě krkolomně sešplhat k laguně (Princess Lagoon), skryté uvnitř skály. Po horolezeckých výkonech se samozřejmě vykoupeme v moři na úžasné Phra Nang Beach, nabízející pohledy na ikonické skály uprostřed moře a na barevné čluny zaparkované u pobřeží, přičemž některé z nich jsou využívány jako plovoucí bary. Na západní pláži Railay Beach se odpoledne opět naloďujeme a míříme se ještě podívat na Ao Nang Beach. Jedná se o 1,5 km dlouhou pláž bez lehátek a slunečníků s promenádou a několika plážovými bary, ale kráse a klidu Railay Beach se nevyrovná. Hned za ní již pulzuje rušný městský život s mnoha krámky a restauracemi. Odsud se autobusem vracíme zpátky do Krabi a před setměním se ještě jdeme podívat do malého kopce na místní chrám Wat Kaew Ko Wararam, namalovaný čistě bílou barvou, ale v thajském stylu, nebo na zajímavou světelnou křižovatku se sochou lidoopa. Na závěr pobytu v Krabi se ještě rozhodnu dopřát si hodinovou thajskou masáž v místním salónu.
15. března 2016
Krabi -> Khao Sok National Park
Po třech nocích strávených v Krabi se ráno odhlašujeme z hostelu a předem domluveným autobusem, který nabírá ještě pár lidí po celém Krabi, se přepravujeme do úžasného národního parku Khao Sok, o jehož existenci jsem před odletem do Thajska neměl ani tušení. Po třech hodinách jízdy nás autobus vyhodí na kraji silnice, odkud ještě pěšky putujeme asi kilometr do našeho ubytovacího resortu Morning Mist Resort. Ten se nachází ve vesničce Klong Sok, hlavní návštěvnické oblasti parku, a tvoří několik samostatných dřevěných chatek s terasou, zasazených uprostřed nádherné zelené zahrady s výhledem na skalnaté masívy. Odpoledne vyrážíme na menší túru do národního parku. V návštěvnickém centru zjišťujeme, že vstup do parku je zpoplatněn částkou 300 bahtů, což se nám zdá moc, i vzhledem k tomu, že v 16:30 se park oficiálně zavírá. Rozhodneme se tedy opět nic neplatit a improvizovat. Nejdříve míjíme varovnou ceduli upozorňující na vstup na vlastní nebezpečí a nepozorovaně se vydáváme na malý pěší výšlap po již zavřené turistické stezce skrz džungli. Po hodině se vracíme zpátky a zjišťujeme, že oficiální vstup do parku již po čtvrté hodině není hlídaný, a tak se dostáváme i na oficiální stezku, která kopíruje tok říčky Sok s několika vodopády. Stezka je však volně přístupná pouze do třetího kilometru a dále je dovoleno jít pouze s oficiálním průvodcem. Vzhledem k již pokročilé hodině a k faktu, že na konci období sucha ani vodopády nevyniknou v plné kráse, odmítáme riskovat jít dál a vracíme se po třech kilometrech zpátky. Kromě vstupu do parku bez lístku navíc nechceme riskovat pokutu ještě za další porušení pravidel.
16. března 2016
KHAO SOK NATIONAL PARK
O tom, jak strávíme v parku dnešní den, jsme se rozhodovali celý předchozí večer. Národní park Khao Sok je obrovský (přes 700 km²) a nabízí nepřeberné množství možností, jak jej objevovat. Náš resort, stejně jako jiné ubytovací komplexy v okolí, nabízí výlety na slonech, sjezd řeky na kánoi, noční safari či různé jednodenní a vícedenní kombinované výlety v džungli a po jezeře s možností přespání v plovoucích bungalovech. My si vybíráme jednodenní výlet k 60 km vzdálenému jezeru Cheow Lan, kam směřuje nejvíce návštěvníků. Poplatek 1500 bahtů zahrnuje přejezd autobusem k jezeru, plavbu po jezeře, oběd v plovoucím bungalovu a výlet džunglí s průvodcem do jeskyně Nam Talu. K němu je však nutné ještě připočíst poplatek 300 bahtů za vstup do parku, kterému jsme se včera vyhnuli. Po příjezdu k jezeru se tedy naloďujeme po skupinkách do typických lodí s dlouhým ocasem a vydáváme se na plavbu skrz úžasné jezero Cheow Lan. To vzniklo v roce 1982 zatopením krajiny kvůli přehradě Ratchaprabha Dam a díky tomu z jezera vystupují malé ostrůvky zeleně a především spousta vápencových skal a sloupů, což vytváří úžasné a neopakovatelné krajinné scenérie a unikátní zážitek z celé plavby. Kotvíme u plovoucích bungalovů z bambusu (Smiley Lake House), kde nám připravují k obědu úžasnou rybu s různými přílohami a máme čas se zde i vykoupat. Po chvíli odpočinku pak vyrážíme skrz džungli na několikahodinovou túru k jeskyni Nam Talu Cave. Po cestě se kocháme místní unikátní faunou a flórou a po pár kilometrech přicházíme ke vstupu do jeskyně. Každý z nás dostane od průvodce čelovku, abychom uvnitř jeskyně nejen viděli na cestu, ale mohli pozorovat i krápníky, netopýry či pavouky. Skoro hodinová cesta skrz jeskyni je zpestřena i tím, že v některých místech je nutné část cesty přebrodit nebo dokonce přeplavat ve studené vodě. V období dešťů je proto jeskyně zcela uzavřena. Se západem Slunce se vracíme po jezeře zpátky k autobusu. Khao Sok v sobě skrývá úžasné přírodní kouzlo a ačkoliv nepatří mezi nejznámější thajské turistické destinace, jeho návštěva ve mně zanechala největší dojem.
17. března 2016
Klong Sok -> Surat Thani -> Bangkok
Celý den a následná noc jsou v podstatě určeny pouze k tomu, abychom se dopravili do 700 km vzdáleného hlavního města Thajska - Bangkoku. Dopoledne si ještě dopřáváme relax u bazénu a čekáme na objednaný autobus, který nás poté zaveze do Surat Thani. Toto stotisícové město je především vstupní bránou k ostrovům v Thajském zálivu jako jsou Ko Samui nebo Ko Pha Ngan. My si však na zdejším vlakovém nádraží kupujeme lístek na noční vlak do Bangkoku. Na výběr máme druhou třídu za 608 bahtů nebo dvakrát levnější lístek za cestu ve třetí třídě, která se však příliš nedoporučuje. Volíme pro jistotu první dražší variantu, přece jenom noční jízdou v pohodlnějším kupé zároveň ušetříme něco za ubytování. Několikahodinové čekání na vlak si zkracujeme procházkou po městě, především po místních trzích. V osm večer nastupujeme do vlaku, ve kterém dostáváme k našemu překvapení i deku a večeři.
18. března 2016
BANGKOK
A je to tady. Poslední den v Thajsku trávíme v jeho úchvatném hlavním městě, s populací stejně velkou jako celá Česká republika. Toto kosmopolitní město, místními pojmenované Krung Thep, se pyšní velkolepými chrámy a paláci, vodními kanály, rušnými trhy i nočním životem. Kolem šesté ráno vystupujeme z vlaku a míříme k řece Chao Phraya, po které se přívozem přepravujeme do našeho hostelu blízko Khao San Road. V centru města je přeprava lodí po hlavní řece nejlevnějším a nejpopulárnějším způsobem dopravy. Ačkoliv v Bangkoku (bohužel) nestrávíme noc (před půlnocí nám letí letadlo), rezervovali jsme si na dnešní noc pokoj, abychom se mohli v něm osprchovat, odložit batohy a dobít elektroniku. Na recepci hostelu se však dopouštíme malého faux pax, neboť zjišťujeme, že místo dnešní noci jsme si rezervovali tu včerejší. Platíme proto znovu a jdeme na pokoj.
Jako první vyrážíme do velkého komplexu Královského paláce (Phra Borom Maha Ratcha Wang), který je od roku 1782 rezidencí vládců Siamu a následně Thajska. Vstup do něj stojí 500 bahtů a je možný pouze v oblečení zahalujícím kolena a lokty, čehož využívá mnoho pouličních prodejců oblečení před vstupem do komplexu. Jelikož mám na sobě kraťasy, musím si tu rovněž nějaké dlouhé kalhoty koupit. V obrovském návalu turistů ztrácím Honzu a setkáváme se až večer. Přes dvě hodiny si procházím celý komplex, jehož součástí je i chrám Wat Phra Kaeo, považovaný za nejposvátnější buddhistický chrám v Thajsku a kde se nachází smaragdová soška Buddhy. S královským palácem pak skoro sousedí další rozsáhlý chrámový komplex zvaný Wat Pho, který je nejstarším chrámem v Thajsku a centrem veřejného vzdělávání. Oproti královskému paláci je zde méně lidí i nižší vstupné (100 bahtů). Největší atrakcí je velká pozlacená socha ležícího Buddhy (dlouhá 46 m), znázorňující umírajícího Buddhu v pozici, kdy dosáhl nirvány. Nachází se zde rovněž i významná škola a centrum thajských masáží.
Po prohlídce se vracím přívozem zpátky na sever na Khao San Road, která je považována za centrum "baťůžkářů" a pulzuje rušným životem nejen v noci. Pěšky ještě směřuji kolem Památníku demokracie až na Zlatou horu (Wat Saket), která je jedinou vyvýšeninou v centru města, a proto nabízí hezký panoramatický výhled na všechny strany tohoto rozlehlého velkoměsta. Za symbolické vstupné lze vylézt po schodech na horní plošinu s chrámem, kam se chodí místní modlit, zatímco turisté sem směřují kvůli rozhledu. Z výšky si tak můžu prohlédnout alespoň část celého živelně se rozšiřujícího města plného kontrastů, kde se mezi mrakodrapy krčí dřevěné chatrče, široké dálnice se táhnou kolem skvostných chrámů v centru a typické stánkové trhy se tísní vedle moderních nákupních budov.
Večer už trávíme pouze na Khao San Road a v jeho okolí, kupujeme nezbytné suvenýry, užíváme si poslední večeři z místní skvělé gastronomie a pomalu se loučíme s Bangkokem a celým úžasným Thajskem. Na letiště se vezeme autobusem, který jsme si domluvili na recepci hostelu.
Komentáře
Okomentovat