USA 2007 - 3. část
4. září 2007 - Kennedy Space Center, Orlando
Orlando je
hlavním městem okresu Orange County a významným městem v centrální části státu
Florida. Město se rozkládá celkem na 260 km² a má přes 220 00 obyvatel,
metropolitní oblast Orlando-Kissimmee je třetí největší na Floridě. Město je
známé především díky mnoha turistickým atrakcím, jakými jsou Sea World,
Universal Orlando Resort či nedaleký Walt Disney World Resort, situovaný do
oblasti Lake Buena Vista. Do oblasti přijede 52 milionů turistů ročně.
60 km východně od
Orlanda na pobřeží Atlantského oceánu se nachází Kennedyho vesmírné středisko,
americký kosmodrom na mysu Canaveral, který je spravován Národním úřadem pro
letectví a kosmonautiku (NASA). Jeho celková rozloha je 567 km² a pracuje v něm
okolo 17.000 lidí. Ze startovacího komplexu 39 jsou řízeny starty raket a
raketoplánů, v budově VAB jsou před každým startem prováděny jejich kontroly a
úpravy. Středisko má i svou průmyslovou zónu a administrativní budovy. Svůj
název dostalo po americkém prezidentovi JFK, který se velmi zasazoval o to, aby
se Američané dostali na Měsíc. Vesmírné středisko je oblíbeným cílem turistů a
má i vlastní centrum pro návštěvníky a veřejné turistické trasy.
Do Orlanda přijedu z Atlanty asi v pět ráno. Musím
však na nádraží čekat do osmi, kdy se mám setkat s Martinem a Lukášem, abychom
pak společně jeli do Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Rozhodnu
se ještě před rozedněním zkrátit si čas krátkou procházkou po městě, ale
jakmile se kolem mě začne shlukovat pár podezřelých existencí a začnou mě i
oslovovat, raději se vracím zpátky do bezpečí terminálu. I tam jsem se však bál
zavřít na chvíli oči, a tak do sebe urychleně hodím šálek kafe. Jakmile se
potkávám s kamarády, nasedáme v osm hodin na autobus, který nás po
hodině cesty zaveze do městečka Titusville na pobřeží Atlantiku. Odtud je to však
do střediska ještě zhruba 20 km a nejezdí tam žádná veřejná doprava. Na místě
si proto domlouváme taxíka, který nás tam za 30 USD zavezl, a s řidičem si
domlouváme, jestli by pro nás mohl kolem třetí hodiny zase přijet. Vstupenka do
Kennedyho střediska, který je spravován Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku
(NASA), stála 40 USD, což značně zatížilo náš rozpočet, ale příležitost podívat
se na místa, odkud létají rakety do vesmíru, prostě nejde nevyužít. Za cenu
vstupenky tu můžeme vidět rakety, raketoplán a další vesmírné lodě a objekty v
životní velikosti, pozorovat simulovaný start rakety či vidět 3D film o
přistání na Měsíci. Následně nastupujeme do autobusů, které nás rozváží skoro
po celém ostrově a mysu Canaveral. První zastávkou je rozhledna s výhledem
na skutečné startovací komplexy, včetně toho největšího LC-39, odkud startovala
posádka Apolla 11. Poté přejíždíme do centra Apollo/Saturn 5, kde je na dotek
ruky vystavena ona skutečná, 111 m dlouhá vícestupňová raketa, která tuto posádku
vynesla do vesmíru na její historickou cestu na Měsíc. Také nám tu ukazují, jak
to vypadá v řídicím středisku před startem rakety do vesmíru včetně
odpočítávání, a můžeme se tu dotknout i snad pravého měsíčního kamene. Poslední
zastávkou autobusu, během jehož cesty je možno z oken vidět všechny důležité
budovy včetně velitelství NASA, je vysoká budova VAB s montážní halou, kde
můžeme nahlédnout přímo i mezi dělníky. Z veřejného automatu se pak
neúspěšně snažíme zavolat si našeho taxíka, ale naštěstí na nás čeká přímo na
parkovišti. Odveze nás zpátky na autobusové nádraží do Titusville, kde
v místním krámku objevuji a kupuji láhev piva Staropramen. Autobus Greyhound
nás pak odveze zpátky do Orlanda, kam přijíždíme v šest večer, a já ještě přesvědčuji
kluky, aby se mnou naskočili na městský autobus a jeli se se mnou podívat do
nedalekého Disneylandu. Vstupné do areálu už se v tak pozdní hodinu neplatí,
ale my stejně máme čas pouze naskočit na nadzemní dráhu, kterou pojmeme jako
vyhlídkovou jízdu a zblízka vidíme např. známou kouli EPCOT centra. Známý
Popelčin hrad však vidíme pouze v dáli za velkým jezerem. Já původně
plánoval tuto noc ještě absolvovat v autobuse, ale jelikož kluci mají
zaplacený motel v Orlandu ještě do zítra a na recepci nikdo nehlídá, vkradnu se
k nim a konečně si můžu po 4 nocích strávených v autobuse dopřát sprchu. Postel
na mě sice již nezbyla, ale i přespání na podlaze ve spacáku je lepší než vsedě
v drkotajícím autobuse.
5. září 2007 - Miami Beach
Miami je
největší město v jihovýchodní části Floridy. Jeho metropolitní oblast se
rozkládá mezi bažinami Everglades a Atlantským oceánem. Počet obyvatel
vnitřního města se blíží počtu 400.000. Metropolitní oblast přesahuje 5 milionů
obyvatel. Město je hospodářským a kulturním centrem celosvětového významu. K
masivnímu růstu počtu obyvatel dochází především v posledních 50 letech díky
emigrantům z Latinské Ameriky, kteří dnes tvoří 65 % obyvatel města. Turisty z
celého světa přitahuje zejména populární Miami Beach tvořící samostatný ostrov.
V 9 hodin ráno všichni nasedáme v Orlandu na autobus a míříme do
Miami. Jelikož jako lichý sedím sám, na zastávce ve Ft. Pierce si ke mně
přisedne obézní a především nevoňavá paní s mastnými vlasy a část cesty
s ní musím vydržet. Ve tři odpoledne ale naštěstí přijíždíme do cíle cesty
a můžeme se všichni nadýchat čerstvého mořského vzduchu. Abychom se dostali na
ostrov Miami Beach, musíme ještě nasednout na městský autobus, který nás
převeze přes zátoku Biscayne. Ubytujeme se v našem hostelu na South Beach a na společném
pokoji potkáváme ještě tři Australany. Ihned však vyrážíme na pláž, kde je v
tuto roční dobu turistů již poskrovnu, ale to nám rozhodně nevadí. Teplota vody
v oceánu stále dosahuje ke třiceti stupňům a ve vodě se tak dokážeme rochnit
celé hodiny. Přitom si říkáme, že tento
relax si po těch 10 týdnech náročné práce v dětském kempu rozhodně
zasloužíme. Večer se ještě procházíme po nábřeží zálivu Biscayne, odkud
pozorujeme panorama města a honosné vily na protějším břehu.
6. září 2007 - Miami Beach
Druhý den ráno si přivstaneme, abychom se zašli podívat na pláž na
východ Slunce nad mořem. Na pláži jsme úplně sami a celý zážitek tak máme jen
pro sebe. Dopoledne znovu vyrážíme na obhlídku celé jižní půlky ostrova Miami
Beach až k tzv. benátským ostrovům, užíváme si uvolněnou atmosféru South Beach
a já se kochám i místní architekturou domů ve stylu art deco. Odpoledne opět nemůže
chybět relax na pláži a poté se mi přihodí naprosto neuvěřitelná věc. V obchodě
se suvenýry najednou narazím na svou kamarádku Andrejku z vysokoškolských
kolejí, která zase strávila léto jako au-pair v New Jersey. Chvíli na sebe hledíme,
jestli nás oči neklamou, ale jak se vzpamatujeme, domluvíme se, že se večer
všichni sejdeme a zapijeme to. Já tedy vezmu Martina, Andrejka zase svou
kamarádku, jdeme do obchodu nakoupit nějaký alkohol a dlouho do noci si
povídáme a popíjíme. Nakonec nechybí ani noční koupačka v oceánu, ale přesně o
půlnoci nás z pláže pod hrozbou pokuty vyhání policie.
7.
září 2007
Dnes mám v plánu se opět oddělit od kluků, neboť za 3
dny mi letí letadlo domů, zatímco kluci si ještě mohli dovolit zůstat v Miami.
Já však toužil místo ležení na pláži ještě něco navštívit a zbytek dní až do
svého odletu tak opět trávil na cestě sám. Nastupuji na městský autobus, který
mě odveze přes záliv na pevninu, a zde nastupuji na nadzemní dráhu do centra
Miami. Vyzbrojen pouze malou vytištěnou mapkou města v ruce a adresou se marně
snažím najít zastávku Greyhound, odkud mi ve tři odpoledne má jet autobus do
West Palm Beach. Měl jsem totiž koupenou letenku do Baltimore právě odtud. Zapadlou
zastávku se mi nakonec podaří najít až po čase pravidelného odjezdu autobusu,
ale na místě zjišťuji, že má naštěstí zpoždění. To
je však nakonec skoro tříhodinové, a proto mám zase obavy, abych ve West Palm
Beach stihl poslední městský autobus, který ten den na letiště ještě jel, a nemusel
tak jít v noci pěšky z nádraží na letiště. Naštěstí se podaří a na letišti můžu
v klidu strávit noc a počkat na můj ranní vnitrostátní let.
Komentáře
Okomentovat