Washington, DC a závěr (8.- 10. 9. 2007)

USA 2007 - 4. část

8. září 2007 - Washington, DC

Washington, D.C. je od roku 1800 hlavní město Spojených států amerických, sídlem prezidenta a Kongresu. Založeno bylo na zelené louce a jméno dostalo město po prvním prezidentovi USA, Georghe Washingtonovi. Zaujímá území federálního distriktu známého jako District of Columbia (zkráceně D.C.). Hraničí s Marylandem a s Virginií, s níž přirozenou hranici tvoří řeka Potomac. Na území D.C. nenajdeme mrakodrapy typické pro jiná americká města, protože je zakázáno, aby byla nějaká budova na území půlmilionového města vyšší než budova Kapitolu. Převládají tu budovy veřejných institucí a budovy administrativní. Zástavba výškovými budovami začíná až za řekou Potomac v Arlingtonu. Ve městě najdeme spoustu válečných památníků věnovaným např. vietnamské válce, korejské válce, 2. světové válce ad. Kromě toho se zde nachází i spousta univerzit, z nichž nejznámější jsou Georgetown nebo Univerzita George Washingtona.

Po noci strávené na letišti ve West Palm Beach brzo ráno nastupuji do letadla společnosti Southwest a po dvou hodinách přistávám na letišti v Baltimore. Do centra Washingtonu se tak musím přesunout ještě autobusem. Nejdřív si jdu odložit věci do hostelu HI, který se nachází blízko centra a za cenu 28 USD nabízí přijatelný komfort, byť využívám jen patrovou postel v místnosti s dalšími cestovateli. Hned po ubytování konečně vyrážím do parku National Mall a navštěvuji několik muzeí renomované Smithsonianovy instituce, která jsou pro veřejnost přístupná zdarma. Ve Free Gallery of Art jsou k vidění různé artefakty a umělecká díla orientálních kultur Číny, Indie, Japonska či Egypta, zatímco v Hirshhornově muzeu jsou vystavena všelijaká moderní a futuristická díla. Nejvíc času však strávím ve slavném Národním muzeu letectví a kosmonautiky. Obdivuji zde četné originály historických dopravních i válečných letadel (unikáty jako Spirit of St. Louis, Lockheed U-2, Douglas DC-3, Bell X-1 či X-15), vesmírné moduly (včetně návratového modulu Apolla 11), družice a sondy či použité skafandry kosmonautů. Ještě stihnu nakouknout i do Muzea přírodní historie a zde obdivovat např. kostry dinosaurů v jejich životní velikosti. Parkem se potom procházím západním směrem kolem Washingtonova Monumentu, nejvyšší stavby ve městě, až k bráně Bílého domu, administrativnímu sídlu amerického prezidenta. Po nezbytném fotografování jsem se pokračuji ke krásnému památníku druhé světové války, od něhož vede známý „bazén“ (The Pool) až k Lincolnově memoriálu. Zde probíhala např. demonstrace proti válce ve Vietnamu, zvěčněná i ve filmu Forrest Gump, či Lutherův projev "I have a dream", a mívají zde inaugurace nastupující američtí prezidenti. Další mé kroky vedou po nábřeží řeky Potomac k Jeffersonově memoriálu, v němž stojí zase monumentální socha zakladatele USA, a poslední, co ten den navštívím, je Lafayette Park, odkud je vidět Bílý dům z druhé strany. Je to rovněž místo, kde se shromažďují Američané s transparenty vyjadřující svůj postoj k některé politické otázce či nesouhlas s konkrétními kroky prezidenta.

9. září 2007 - Washington, DC
Dopoledne se musím odhlásit z hostelu, a jelikož ani v tomto městě kvůli bezpečnosti neexistuje žádná úschovna zavazadel, musím po zbytek dne (a vlastně i celé zbývající cesty) tahat s sebou svůj batoh s kolečkovým kufrem. Místo dlouhého chození tak pro dnešek využívám především metro, čímž se zároveň můžu podívat i do vzdálenějších částí města. Kupuji si celodenní jízdenku a jako první se jedu podívat do Arlingtonu za řekou Potomac k budově Pentagonu, sídla amerického ministerstva obrany. Ten se naštěstí nachází hned vedle stanice metra, takže nemusím nikam daleko chodit, ale i tak si zde se svým kufrem připadám v očích hlídačů trochu podezřelý a raději se v jeho okolí moc nezdržuji. Nasedám znovu do metra a mířím o dvě stanice dále, abych se podíval do městské čtvrtě Georgetown, kterou mi v Miami doporučovala Andrejka. Vysedám ve stanici Rosslyn a už v dálce vidím, jak se nad řekou Potomac vypíná silueta slavné Georgetownské univerzity. Abych se však mohl podívat přímo do této luxusní a snobské čtvrtě, musím tentokrát o něco popojít a přejít most přes řeku. Za ní se nachází okouzlující oblast s architekturou ve federálním stylu, s dlážděnými ulicemi a značkovými módními obchody. Odtud se vracím zpátky stejnou cestou a mířím až ke slavnému válečnému Památníku americké námořní pěchoty, který je vzdálen asi dva kilometry. Tato ikonická socha vzdává hold americkým mariňákům a zobrazuje scénu s americkou vlajkou z Iwodžimy v průběhu druhé světové války. Odtud z výšky pozoruji panorama celého hlavního města, kterému dominuje Washingtonův monument. Na území D.C. totiž nejsou žádné mrakodrapy typické pro jiná americká města, protože je zakázáno, aby byla nějaká budova na území půlmilionového města vyšší než budova Kapitolu. Nedaleko od památníku se nachází i slavný válečný Arlingtonský národní hřbitov, ale tam se již se svými zavazadly nevydávám. Místo toho trávím zbytek dne ve východní části parku The Mall před Kapitolem, kde už jen relaxuji a pozoruji šrumec okolo. K večeru se přesouvám do terminálu autobusového nádraží, kde si kupuji lístek na svůj poslední autobus. Dlouhou chvíli si zkracuji klábosením s dvěma stejně starými cestovatelkami z Česka, které v čekárně čekali na stejný spoj. Hodinu po půlnoci tak všichni tři opouštíme hlavní město USA a míříme do New Yorku.

10. září 2007 - New York
Po noční cestě autobusem toho během necelých 5 hodin moc nenaspíme, a hned ráno po příjezdu na Port Authority tak hledáme otevřenou kavárnu, abychom si zde mohli sednout a dát si velké kafé. Poté se s oběma holkami přesouvám na oblíbené místo v Central Parku u hotelu Plaza. Holky mi tu ještě během dopoledne dělají společnost do doby, než je přijmou v hostelu, a já pak zbytek dne již sám čekám na svůj odlet domů a nostalgicky se loučím nejen s energickým New Yorkem, ale s celou Amerikou. Vzpomínám přitom také na hučící Niagáry u kanadských hranic, návštěvu střediska NASA na Floridě, pohodu u moře na Miami Beach či procházky po bývalém i současném hlavním městě USA s chirurgicky přesnými ulicemi a historicky významnými budovami, to vše ale vykoupené únavným, zdlouhavým a nepohodlným cestováním v autobuse. Abych však mohl všechna plánovaná místa s mým omezeným rozpočtem navštívit, bylo nutné svůj komfort poněkud omezit. Po čase totiž člověk stejně na všechny útrapy zapomene a ve vzpomínkách mu zůstane jen to, co úžasného viděl a zažil.

Letadlo mi z JFK letí až večer, a tak skoro celý transatlantický let včetně přestupu v Londýně absolvuji v nechvalně slavný den 11. září. Když jsem si během svého pracovního pobytu v USA zařizoval změnu termínu zpátečního letu, abych měl po skončení kempu více času na cestování, ne náhodu bylo volné místo v letadle zrovna v tento den. I proto mě během cesty metrem na Kennedyho letiště přepadnou menší obavy o bezpečnost, když je kvůli policejnímu vyšetřování uzavřen zrovna úsek metra před letištěm. V dnešní době se člověk těchto místy až paranoidních obav o své bezpečí bohužel někdy nevyhne. Nakonec ale včas a bez větších obav nasedám do letadla British Airways a po třech měsících strávených za „velkou louží“ se už těším domů.

Spojené státy nabízí opravdu nesčetné množství přírodních krás a kulturních či architektonických památek, ovšem hegemonické postavení země také vytváří protichůdné názory na jejich roli ve světě. Někteří je glorifikují, jiní zatracují, někdo se jich bojí nebo jim závidí. Někteří jeho obyvatelé pak mají jistý pocit nadřazenosti nad ostatními, i když sám jsem se setkal většinou s lidmi, kteří byli vřelí a rádi si popovídali. Do jisté míry je to však jen projev jejich slušnosti, málokdy si cizince významněji připustí k tělu a někdy byla dokonce cítit jistá přezíravost vůči nám, pracovníkům ze střední a východní Evropy.