USA 2009, 2. část - San Francisco
Se svými 800.000 obyvateli je San Francisco čtvrtým nejlidnatějším městem Kalifornie. Je vybudováno při pobřeží stejnojmenného zálivu a spolu s dalšími městy na pobřeží (San Jose či Oakland) tvoří 6milionovou aglomeraci. S Oaklandem je spojeno jedním z nejdelších visutých mostů na světě Bay Bridge, zatímco slavný most Golden Gate Bridge ho spojuje s městem Berkeley přes stejnojmennou úžinu. Oba mosty byly postaveny ve 30. letech 20. století a město se tak stalo snáze dostupným. San Francisco je označováno za jedno z nejkrásnějších měst na světě, a proto je vyhledávaným cílem turistů, ale také přistěhovalců z celého světa. Žije zde velké množství různých národností a kultur. Důvodem může být třeba fakt, že San Fran nebo prostě jen The City, jak je místními familiárně označováno, se svým vzhledem zcela vymyká typickým americkým městům. Město získalo svůj název v roce 1847 po dobytí Kalifornie Spojenými státy a zlatá horečka sem přitáhla obrovskou imigrační vlnu. V letech 1906 a 1989 zažilo San Francisco ničivá zemětřesení. V druhé polovině 20. století se San Francisco stalo magnetem pro malíře, spisovatele, rockové muzikanty a hippies. Ne nadarmo je město přezdíváno jako "City of Flowers" (květinové město).
22. srpna 2009
Do San Francisca se ve čtyřech přepravujeme z Milwaukee celkem třemi různými ranními leteckými spoji. Zatímco Tomáš s Ivetou si koupili letenky nejdříve a letí přímo, já musím na mezipřistání v Denveru přestoupit na jiné letadlo. Naštěstí se ale na letišti všichni brzo najdeme a nasedáme na podzemku BART, abychom dojeli do centra města a ubytovali se v našem hostelu. Co nás však na místě překvapuje, je velice chladné počasí. Bez mikiny a bundy se neobejdeme. Po ubytování jdeme konečně do víru města a celí hladoví hned hledáme něco k obědu. Jelikož se nacházíme právě v Chinatown a prohlížíme si jídelní lístek nějaké čínské restaurace, hned se nás ujme nějaká Číňanka a vede nás asi 3 bloky do oné restaurace. Každý si vybereme nějakou variantu masa s rýží a místo hůlek požádáme o příbor, abychom se mohli plnohodnotně a rychle najíst. Z čínské čtvrti plné stánků se suvenýry míříme kolem nejvyšší budovy ve městě Transamerica Pyramid ve tvaru úzké pyramidy až na kopec Telegraph Hill, čímž postupně přecházíme do čtvrti North Beach, protkané italským odkazem a duchem beatnické generace. Od věže Coit Tower si lze prohlédnout velkou část města na všechny strany, na jedné straně finanční čtvrť s vysokými budovami a mostem Oakland Bay, na druhé straně nábřeží Fisherman’s Wharf s ostrovem Alcatraz v pozadí. A z kopce dolů scházíme právě na toto rušné nábřeží, kde se nachází spousta obchodů a rybích restaurací, mezi kterými nás zaujala ta s názvem Bubba Gump Shrimp Co., upomínající na slavný film Forrest Gump. Kromě toho zde obchodníci lákají turisty na různé vyhlídkové plavby, ale na místě bohužel zjišťujeme, že lodě směřující přímo na ostrov Alcatraz s možností podívat se do útrob slavné věznice se musí objednávat dopředu. Velkou atrakci pro turisty představují na slavném molu Pier 39 stovky válejících se mořských lvounů. Komu by se taky chtělo do té ledové vody. Ne nadarmo byla alcatrazská věznice umístěna právě na ostrov ve vodách sanfranciského zálivu. Údajně se z ní snažilo utéct 36 vězňů, z nichž tři zřejmě byli ve svém pokusu úspěšní. Od roku 1963 je však věznice nadobro zavřená a dnes slouží jako muzeum.
23. srpna 2009
San
Francisco je známé svou tolerancí k různým kulturním a
náboženským skupinám. V 50. letech 20. století se zde začali scházet beatnici, ze kterých se později začali vyvíjet hippies. Jejich hnutí vzniklo především z intelektuálů a potomků bohatých rodičů, kteří odmítali válku a tradiční měšťanský způsob života. Tento druh bezstarostnosti a svobodomyslnosti si město zachovalo dodnes a vůbec ani nepřipomíná typické americké velkoměsto, ale spíše
směsici všeho možného. Když procházíme městem, narazíme kromě typických kopců i
na spoustu květin a stromů a především rozmanité čtvrti a jeho různorodé
obyvatelstvo. Kromě toho je město známé a krásné díky své poloze v zálivu
na kopcovitém terénu. Ať se člověk postaví na jakoukoliv křižovatku, je skoro
pravidlem, že kolem sebe uvidí jenom ulice vedoucí buď do kopce, nebo z kopce. Nelze
si pak nevzpomenout na automobilové honičky z akčních filmů, kdy auto
ujíždějící z kopce skočí do vzduchu a o pár sekund později se
spoustou jisker dosedne zpátky na vozovku. Zážitkem pro mě tedy byla jízda
slavnou městskou historickou tramvají zvanou cable car, což je vlastně lanovka tažená do kopce ocelovým lanem
umístěným pod vozovkou. Jízdné stojí 5 dolarů, ať jedu jakkoliv daleko, ale při
troše štěstí se cestující může svézt pár zastávek zadarmo, pokud stihne včas
vystoupit, než se k němu dostane příslušná osoba vybírající v tramvaji peníze.
Já jsem se však rozhodl nastoupit na Union Square a absolvovat celou jízdu až
na konečnou zastávku u zálivu, kde se tramvaj na plošině otáčí a jede zase
zpátky. Cestou od Lombard street až k zálivu pak tramvaj nabere z prudkého
kopce docela slušnou rychlost, neboť na poměrně krátkém úseku musí překonat
80metrové převýšení. Po vystoupení z tramvaje mířím do Fisherman’s Wharf
vyměnit včera zakoupené tričko za menší velikost (nedošlo mi, že americké
velikosti jsou jiné než ty evropské) a poté se opět škrábu nahoru na Russian
Hill, abych se mohl pokochat pohledem na slavnou Lombard street, jejíž jeden
úsek je označován za nejklikatější ulici na světě. O dva bloky dál rovnoběžně
se táhnoucí Filbert street je se svým sklonem 17° (31,5 %) zase nejprudší ulicí
na západní polokouli.
Se svými
kamarády se pak vydávám podél pobřeží směrem ke Golden Gate Bridge. Kocháme se
výhledem na panorama města z konce rybářského mola, navštěvujeme pěkný komplex Palace
of Fine Arts s antickými motivy, který byl postaven roku 1915 k příležitosti
Panamsko-pacifické expozice. Ke slavnému mostu to však máme stále daleko, navíc
byl zahalen lehkou mlhou, což je běžný jev, a tak se rozhodneme odbočit a dojít
do Golden Gate Parku. Neodhadl jsem však měřítko mapy, a tak se vláčíme do
kopce nekonečným parkem Presidio. Než narazíme zase na civilizaci, celí hladoví
bereme za vděk alespoň u cesty rostoucím borůvkovým keřům. V západní části San
Francisca, kde se teď ocitáme, už sotva najdeme nějaké kopce, ale taky žádné
fastfoody, ve kterých jsme si při cestování navykli obědvat, protože jsou
levné. Najdeme však výbornou italskou pizzerii s typickými kostkovanými
ubrusy, ve které nás shodou náhod obsluhuje Češka, která v USA žila již šestým
rokem a mylně nás nejdříve považovala za Švédy. Z Golden Gate Parku už se
zpátky do centra raději přesouváme busem a chceme ještě navštívit českou
restauraci Café Prague na Merchant Street. Na točenou plzeň s gulášem si
však musíme nechat zajít chuť, protože již bylo zavřeno.
Ráno u snídaně se v hostelu překvapivě potkáváme se čtveřicí českých kamarádů, se kterými jsme předtím celé léto pracovali v kempu ve Wisconsinu. Vyměňujeme si dosavadní zážitky a plány na cesty a po snídani již opouštíme hostel a nasedáme na bus, který nás doveze do jižního San Francisca do pobočky Ace/Rent4less. Zde přebíráme klíčky od zarezervovaného 12místného vanu Ford E-350, který nám bude následujících 11 dní věrně sloužit k tomu, abychom poznali kus této krásné a divoké země. V autopůjčovně nám sice ještě vnucují jedno pojištění, které je prý ze zákona státu Kalifornie povinné, čímž se konečná cena půjčovného včetně nejrůznějších připojištění a tax vyšplhá na 1932 USD, ale to naši radost z auta již nemohlo pošramotit. Bez auta se člověk v Americe jen těžko obejde, a pokud chce poznávat přírodní krásy jihozápadu jako my, tak už vůbec ne. Všeobecně známý je místní fenomén drive-through culture, kdy místní z pohodlí svého vozu si neobjednávají jen rychlé občerstvení, ale navštěvují tak i banky, kina či trafiky. Nám však čtyři kola postačí k pouhému přesunu mezi jednotlivými místy. Náš van byl poměrně v dobrém stavu a měl i lepší vybavení, než jsme původně očekávali od webové stránky s názvem rentawreck.com, kde jsme jej zarezervovali. Na místě ještě necháme oddělat zadní řadu sedaček, abychom měli dost prostoru pro naše batohy, a můžeme konečně vyrazit. Nejdříve na letišti vyzvedneme zbytek naší party - tři Slováky Dášu, Verču a Romana - a náš vysněný road trip po jihozápadě USA může začít. V plánu máme ujet přes 2000 mil během 11 dnů. Pravidelně se střídáme v řízení a radujeme se jen z prostého pocitu "on the road." Spojené státy totiž nejsou jen velká města, hodně aut a lidí, ale oplývají rovněž úchvatnou přírodní krásou, kterou obdivujeme i během cesty z auta.
Komentáře
Okomentovat