Arizona (29.-30. 8. 2009)

Po dvou letech jsem se opět rozhodl strávit léto ve Spojených státech amerických na způsob work&travel. Tentokrát jsem si přes agenturu domluvil práci v kempu ve Wisconsinu. Po 10 týdnech práce jsme si skupinka 7 lidí koupili letenky do Kalifornie a půjčili si auto, se kterým jsme procestovali jihozápad USA.

USA 2009, 5. část - Arizona

29. srpna 2009

Po Las Vegas je dalším cílem naší cesty Grand Canyon, vzdálený 450 km. Už po 50 kilometrech od Las Vegas ale míjíme Lake Mead, největší přehradní nádrž v USA, a hned na to přejíždíme přes obrovskou vodní elektrárnu a největší přehradu v USA, Hoover Dam. Přejezdem přehrady, která dostala jméno po třicátém prvním americkém prezidentovi Herbertovi Hooverovi, se zároveň dostáváme ze státu Nevada do státu Arizona a zároveň do jiného časového pásma. Na chvíli zastavujeme na jednom z vyhlídkových parkovišť, abychom se pokochali pohledem na toto monumentální betonové dílo, které krotí divokou řeku Colorado a zásobuje vodou a energií velká města na jihozápadě USA. Při jeho stavbě údajně zemřelo skoro 100 dělníků a použitý beton by vystačil na stavbu dálnice napříč celými Spojenými státy. Vysoko nad ním se pracuje na stavbě mostu klenoucího se mezi dvěma soutěskami Černého kaňonu, který by měl usnadnit a zrychlit provoz v této frekventované oblasti. 

Největší americká přehrada Hoover Dam se začala stavět v roce 1931 a po určitou dobu byla zároveň největší a nejvýkonnější vodní elektrárnou na světě. Přes 220 metrů vysoká hráz leží na nevadsko-arizonské hranici na řece Colorado v tzv. Černém kaňonu. Jezero, které tvoří vodní plochu tohoto díla je nazýváno Lake Mead a svou rozlohou přes 600 km čtverečných je největší umělou vodní plochou v USA.

U města Kingman zase zastavujeme, abychom si nakoupili zásoby jídla a pití na další dny, a poté pokračujeme po dálnici směrem do Grand Canyonu. V GPS mezitím vyhledávám, kde by se dalo alespoň na chvíli sjet z dálnice na slavnou Route 66, která se táhne více méně rovnoběžně s dálnicí. Dnes však po ní již moc aut nejezdí, a ty, které jezdí, tak spíš jenom z nostalgie. Ačkoliv se pak na dálnici snažím nahnat čas a většinu doby jedu rychleji, než je povolených 75 mil/hod, přijíždíme do Grand Canyonu na South Rim až ve čtyři odpoledne. Měli jsme v plánu dnes sejít dolů až k řece Colorado, kde jsme měli dopředu rezervovaný kemp v Bright Angel. Je však již příliš pozdě absolvovat takhle dlouhou túru, jelikož se tu stmívá kolem sedmé hodiny, a proto nám paní strážkyně doporučuje náš plán pozměnit a dojít zhruba jen do dvou třetin naší původně plánované trasy. Přespání pod stanem na dnešní noc nám proto přeobjedná do kempu Indian Garden.

Sbalíme věci a konečně vyrazíme ke kaňonu. Na parkovišti to vůbec nevypadá, že by se tu někde kolem měl nějaký kaňon nacházet, ale po pár desítkách metrů najednou dorazíme k hlubokému srázu a na obzoru, až kam oko dohlédne, pozorujeme nekonečné kaňony, které v zapadajícím slunci hrají nádherné stínové divadlo. Úplně oněmíme úžasem nad tou krásou a jediné slovo, co z nás dokáže vypadnout, je typické americké wow. Cesta dolů po tzv. Bright Angel Trailhead vede po prašné a místy kamenité cestičce, která se různě kroutí v serpentýnách. Naštěstí jdeme pořád ve stínu, ale zároveň s blížícím se západem slunce nastávalo stále větší šero. Po cestě potkáváme i pár českých důchodců, kteří se zrovna vraceli nahoru, a doporučí nám se jít zítra podívat na tzv. Plateau Point, odkud je možno vidět řeku Colorado alespoň z výšky. Než dorazíme do Indian Garden, tak již dobrou půlhodinu kráčíme ve tmě. Naštěstí je zrovna úplněk, a tak si ani nemusíme svítit na cestu baterkami. Do kempu, kde se naštěstí nachází i voda a záchody, dojdeme zhruba po čtyřech hodinách. Ze South Rim, tedy z vrchu kaňonu, je tento kemp vzdálen 8 kilometrů a je nutné překonat asi 930 metrů převýšení. Stany jsme nuceni rozdělat na docela tvrdém podloží, do kterého ani nejdou zapíchat kolíky, ale v noci se stan i ve velkém vichru naštěstí udrží.

Grand Canyon ležící v severní Arizoně tvoří podstatnou část národního parku Grand Canyon. Kaňon, který tok řeky Colorado modeloval milióny let, je téměř 446 kilometrů dlouhý, široký od 500 metrů do 24 kilometrů a jeho největší hloubka je až jedna míle (1600 metrů). Mimo běžných výhledů z jižní strany kaňonu existuje v oblasti velké možnosti sportovního vyžití, včetně raftingu i pěší turistiky. Dno kaňonu je dostupné pěšky, na hřbetě mul, nebo i na výletních lodích. Pěší túry dolů k řece jsou však určeny pro zdatné turisty, protože trvají jeden i více dní, navíc při vysokých teplotách. Každoročně Grand Canyon navštíví okolo pěti miliónů lidí z celého světa.

30. srpna 2009
Po probuzení a lehké snídani necháváme věci v kempu a vydáváme se už poměrně rovinatou cestičkou na Plateau Point, vzdáleného zhruba 2 kilometry od Indian Garden. Důvod této cesty je jasný - když už jsme nemohli dojít až na dno kaňonu k řece, chceme řeku Colorado vidět alespoň z výšky. Z Plateau totiž můžeme pozorovat tok této divoké řeky z výšky 400 metrů přímo pod sebou. Chvíli tu sedíme, fotíme, kocháme se tou krásou a sbíráme síly na zpáteční cestu nahoru. Ta vede po stejné trase, jakou jsme šli včera, takže na nás čeká zhruba 10 kilometrů náročné cesty a kilometrové převýšení. Navíc skoro celou dobu kráčíme ve spalujícím čtyřicetistupňovém horku, takže síly rychle odchází. Po cestě jsou naštěstí dvě odpočivadla s pitnou vodou. Nahoru se vyškrábeme zhruba kolem čtvrté hodiny odpoledne a jdeme do areálu návštěvnického centra najít nějaký obchod a sprchy. Poté nasedáme zase do auta a vyrážíme opět na cestu.

Do GPS zadáme jako cíl cesty Lake Havasu, kde chceme přenocovat pod stanem v nějakém místním kempu. Ve Wiliamsu a Kingmanu opět sjíždíme z dálnice na historickou Route 66, která těmito městy prochází. Podél cesty motoristy lákají různé poutače motelů, benzínek a obchodů odkazující na tuto slavnou značku. Slavná "66" byla první cestou vedoucí z východu na západ USA. V americkém dálničním systému figurovala od 1926 do roku 1985, kdy byla nahrazena soustavou dálnic. Vedla z Chicaga do Los Angeles, ale dnes je dochováno jen několik úseků jako turistická atrakce označených "Historic Route 66". Nejdelší souvislý úsek je právě v Arizoně, na jejíž trase leží město Kingman, označované za srdce Route 66.

Ve walmartu na předměstí Lake Havasu City zastavujeme pro další zásoby jídla a pití. Poté již za tmy projíždíme městem, kde zdálky pozoruji most London Bridge, a pokračujeme podél jezera Havasu, kde hledáme nějaký kemp pro přenocování. Zhruba v deset večer konečně dorazíme do kempu v Cattail Cove State Park. V kempu vidíme parkovat jen karavany, a tak se u jednoho z návštěvníků raději ujišťujeme, že tu můžeme spát i pod stanem. Podloží je opět velmi tvrdé, ale na to už jsme zvyklí. Na co jsme ale zvyklí nebyli, je příšerné vedro, které tu panuje i uprostřed noci, takže na spaní nepotřebuji ani spacák.

Lake Havasu i stejnojmenné město přitahuje od svého vzniku v roce 1964 tisíce návštěvníků, kteří zde jezdí za zábavou a odpočinkem. Leží při hranic Arizony s Kalifornií. Největší atrakcí Lake Havasu City je most London Bridge, který byl sem po kouskách přepraven ze samotného Londýna.