USA 2009, 7. část - Los Angeles & pacifické pobřeží
2. září 2009
V San Clemente State Beach, kde jsme přes noc kempovali, si po ranním probuzení dopřáváme osvěžující koupačku ve vlnách Tichého oceánu. Pláž se nachází pod 30metrovými skalisky a ráno jsme tu úplně sami. Poté se vydáváme směrem do Los Angeles a když se dálnice před městem rozšíří již na pět a více pruhů, využíváme privilegium rychlejší jízdy v tzv. ekologických pruzích (carpools only), které jsou vyhrazeny pro auta s více než jedním člověkem. Auto k přepravě tady totiž využívá úplně každý a často je řidič zároveň jediným pasažérem. Ne nadarmo je L.A. považováno za město s nejhustší dálniční sítí. V GPS navigaci máme zadány souřadnice Griffith parku, odkud je z výšky pěkný pohled na celou oblast Los Angeles a okolí. Na kopci nad městem se tyčí důvěrně známý nápis Hollywood a v dáli v lehkém oparu jsou vidět mrakodrapy v centru města a oceán. Z této výšky pochopím, proč je centrum filmového průmyslu umístěno právě sem. V této oblasti lze totiž najít všemožné kulisy pro film, od oceánu přes velkoměsto až po lesy, kopce a hory. V Griffith parku stojí také observatoř, kam je do jedné části vstup zdarma, a návštěvníkům je tu názorně demonstrováno např. střídání ročních období, příliv a odliv či fáze Měsíce.
V San Clemente State Beach, kde jsme přes noc kempovali, si po ranním probuzení dopřáváme osvěžující koupačku ve vlnách Tichého oceánu. Pláž se nachází pod 30metrovými skalisky a ráno jsme tu úplně sami. Poté se vydáváme směrem do Los Angeles a když se dálnice před městem rozšíří již na pět a více pruhů, využíváme privilegium rychlejší jízdy v tzv. ekologických pruzích (carpools only), které jsou vyhrazeny pro auta s více než jedním člověkem. Auto k přepravě tady totiž využívá úplně každý a často je řidič zároveň jediným pasažérem. Ne nadarmo je L.A. považováno za město s nejhustší dálniční sítí. V GPS navigaci máme zadány souřadnice Griffith parku, odkud je z výšky pěkný pohled na celou oblast Los Angeles a okolí. Na kopci nad městem se tyčí důvěrně známý nápis Hollywood a v dáli v lehkém oparu jsou vidět mrakodrapy v centru města a oceán. Z této výšky pochopím, proč je centrum filmového průmyslu umístěno právě sem. V této oblasti lze totiž najít všemožné kulisy pro film, od oceánu přes velkoměsto až po lesy, kopce a hory. V Griffith parku stojí také observatoř, kam je do jedné části vstup zdarma, a návštěvníkům je tu názorně demonstrováno např. střídání ročních období, příliv a odliv či fáze Měsíce.
Autem pak sjíždíme dolů do čtvrti Hollywood, kde si uděláme rozchod. Po obou stranách ulice Hollywood Boulevard se totiž táhne chodník slávy, na němž je vyobrazeno na dva tisíce hvězd se jmény slavných lidí z oblasti filmu, televize a rozhlasu. Každý si tak může udělat fotku se svou oblíbenou osobností. Já se nechávám vyfotit např. u svého jmenovce Davida Copperfielda, Bruce Willise či Kačera Donalda, ale největší nával je u hvězdy Michaela Jacksona, která je obklopena květinami a svíčkami kvůli jeho nedávnému úmrtí. Před slavným Čínským divadlem tu také některé osobnosti zanechali v betonu otisky svých nohou a rukou zároveň se svým podpisem. Na každém kroku to tu opravdu žije, poutače lákají na filmové premiéry, k vidění je mnoho představení a show. Celý mumraj a kýč kolem pozorujeme také z venkovního ochozu oblíbeného nákupního střediska Hollywood & Highland, ale bohužel na podrobnější průzkum „města andělů“ nemáme čas. Snílci, kteří by zde toužili prorazit ke slávě jako mnoho jiných, také nejsme, a tak pokračujeme v cestě. Autem ještě projedeme alespoň slavnou ulici Sunset Boulevard, která se táhne přes Melrose Place a kolem Beverly Hills, a v Santa Monice se napojujeme na slavnou pobřežní dálnici Highway 1.
Při západu slunce se ještě na chvíli zastavíme v
Malibu, abychom si tu na benzince doplnili zásoby na večer na další stanování,
tentokrát v kempu Carpinteria State Beach. Zde je nám u vstupní brány řečeno,
že mají poslední volné místo. Vzhledem k tomu, že stále jedeme ve dvou autech, recepční
nás odmítá do kempu vpustit, protože prý zmiňované volné místo je velmi malé.
Po kratším přemlouvání, že nám to nevadí a že se scvrkneme, nakonec dostáváme
zelenou. Kdyby se nakonec dozvěděla, že nás je celkem devět, a nikoliv šest,
jak jsme jí nahlásili, asi bychom neuspěli a byli bychom nuceni v deset večer
hledat jiný kemp. Přesto je místo ke kempování dostatečně prostorné, to jen
Američané mají pojetí prostoru a velikosti trochu jinde než my.
3. září 2009
V kempu se po ránu už jenom procházím po písčité pláži, protože zastávku na poslední koupání ve vodách Pacifiku plánujeme ještě v Santa Barbaře, a loučíme se s Ivetinou sestrou a jejím přítelem. Když do Santa Barbary dorazíme, jsme docela zklamaní, protože na pláži i ve vodě je spousta řas a místo davu lidí nám dělají společnost jen odstavené loďky na břehu. Po dvou hodinách zde strávených však při procházce podél pláže zjišťuji, že ležíme mimo hlavní turistickou plážovou oblast, kde to je mnohem čistší a kde se také logicky nachází více lidí. Santa Barbaru jsme si však i přesto oblíbili, protože samotné město je opravdu krásné. Je značně poznamenáno španělským vlivem, a tak tu nenajdeme žádné mrakodrapy, ale řadu nízkých domečků z bílého mramoru a malebné ulice lemované palmami. Procházíme si celou hlavní ulici State Street až k pláži, kde stojí známá atrakce, Dolphin fountain. Z mola pak pozorujeme celé panorama města s plážemi, za nímž vystupují hory. Bohužel čas kvapí a nás čeká ještě dlouhá cesta podél pobřeží, protože potřebujeme dneska ujet co nejdelší cestu co nejblíže k San Franciscu. Kolem páté odpoledne opouštíme město a vyjíždíme do kopců na sever. V zálivu San Obisbo se během západu slunce nad oceánem ještě na chvíli napojíme na slavnou pobřežní silnici, ale poté již urychleně ujíždíme po dálnici ve vnitrozemí. Nakonec zakempujeme až kolem jedenácté večer v New Brighton State Beach blízko Santa Cruz. Na náš poslední společný večer otevíráme láhev mexické tequily, vypijeme poslední piva z plechu a jdeme spát. Poslední noc pod stanem, poslední noc na road tripu a moje vůbec poslední noc v Kalifornii. Konec mého pobytu v USA se pomalu chýlí ke konci.
4. září 2009
Po 12 dnech a 4000 najetých kilometrech po jihozápadě USA jsme zase zpátky v San Francisku. V pořádku vracíme auto (hodinu jsme ho však předtím na benzínce vysávali a umývali) a jedeme se ubytovat opět do stejného hostelu. Pro mě jako jediného z naší výletní party to však je bohužel poslední den v Kalifornii, jelikož mám na večer objednanou letenku do New Yorku a pak domů. Rozhodnu se tedy vyřídit své resty a podívat se ještě tam, kde jsem předtím nebyl. S Dášou a Verčou kráčíme na Civic Center Plaza, kde stojí elegantní budova městské radnice, a naskakujeme zde na autobus, který nás zaveze do Golden Gate Parku. Cestou míjíme malebné viktoriánské domy a v samotném parku pak navštěvujeme japonské zahrady. Byly sice pěkné, ale za vstupné 5 USD jsem očekával trochu víc. To nejlepší ale přichází na konec. V zálivu výjimečně není žádná mlha, na obloze ani mráček, a tak procházka po ikonickém Golden Gate Bridge, v jehož červeném nátěru se odrážejí sluneční paprsky, má úžasné kouzlo. Z mostu se nám pak nádherně otevírá celý záliv s panoramatem města v dáli. Pomalu se však blíží můj čas odletu. Na letiště stihnu dojet akorát na čas, ale letadlo má při odletu nakonec dvě hodiny zpoždění. To mě trochu zneklidňuje, neboť při odbavení si všímám nesmyslné cedule varující před zvýšeným nebezpečím teroristického útoku. Nakonec se mi ale daří usnout a po pětihodinovém letu se probouzím až v New Yorku!
5. září 2009
Komentáře
Okomentovat