San Diego & Tijuana (31.8. - 1.9. 2009)

Po dvou letech jsem se opět rozhodl strávit léto ve Spojených státech amerických na způsob work&travel. Tentokrát jsem si přes agenturu domluvil práci v kempu ve Wisconsinu. Po 10 týdnech práce jsme si skupinka 7 lidí koupili letenky do Kalifornie a půjčili si auto, se kterým jsme procestovali jihozápad USA.

USA 2009, 6. část - San Diego & Tijuana

31. srpna 2009

Jelikož jsme nocovali u jezera Havasu, někteří z nás využili této příležitosti i k rannímu koupání. Ve velkém vedru, které tu panovalo i v noci, je ranní koupačka v jezeře, které je oblíbeným místem pro odpočinek a zábavu především mezi americkými vysokoškolskými studenty, příjemným osvěžením. Čeká nás totiž dlouhá cesta až do San Diega. Po pár kilometrech přejíždíme přes řeku Colorado a zároveň opět i přes státní hranici zpátky do Kalifornie. Kolem cesty se rozkládá kamenito-písčitá Mohavská poušť, kde se nachází unikátní fauna a flora, především známá joshua tree (juta krátkolistá). Větší počet těchto krásných stromů leží v národním parku Joshua Tree, do kterého bohužel už nemáme čas se podívat, ale silnice, po které jedeme, v podstatě tvoří severní hranici této chráněné oblasti a i podél cesty zpozorujeme spoustu těchto unikátních stromů. Zastávku na oběd si uděláme v McDonald’s v městečku Twentynine Palms, které je vstupní bránou do národního parku Joshua Tree. Při výjezdu z města si také povšimnu malého motýlku Harmony, ve kterém slavní U2 natočili svou nejslavnější desku, pojmenovanou právě podle tohoto parku. Kousek za Palm Spring se napojíme na dálnici, která nás následně dovede přímo do našeho cíle. Podél ní vidíme nekonečný zástup větrných elektráren, kterých se vůbec po celé Kalifornii nachází obrovské množství.

Kolem čtvrté hodiny odpolední konečně dorazíme do San Diega na Ocean Beach, kde se nachází náš hostel. Ocean Beach International hostel, kde noc i s polopenzí stála pouze 24 USD, je přístupný pouze zahraničním turistům a oblíbený je především u surfařů. Po příjezdu si hodíme věci na pokoj a jdeme hned na pláž, která se nachází jen dva bloky od hostelu. Čistá písečná pláž je rozdělená na dvě části, pro surfaře a pro normální plavce. Voda je zde sice studená, stejně jako po celém kalifornském pobřeží, ale to nám vůbec nevadí. Poprvé se koupu v Tichém oceánu a můžu si zařádit ve velkých vlnách jako malý kluk. Na večeři podávají v našem hostelu špagety a po ní se vydáváme do ulic této populární čtvrti a na místní molo. Po setmění jsme si v liquor store koupíme nějaké vína a jdeme posedět na pláž.

San Diego je přímořské město nacházející se na jihozápadním pobřeží USA u mexických hranic. Se svými 1,4 miliony obyvateli je druhým největším městem Kalifornie a osmým největším v celých Spojených státech. To je dnes sídlem amerického námořnictva, má přímořské podnebí a nachází se zde množství pláží. Mezi nejvýznamnější turistické atrakce patří Gaslamp Qarter (Čtvrť plynových lamp), jediná zachovalá část města z 19. století, dále populární Balboa Park, kde se nachází spousta muzeí (San Diego Museum of Arts, Museum of Man) a jedna z nejslavnějších světových zoologických zahrad. Nesmí se opomenout ani promenáda podél mořského břehu Embarcadero, čtvrť Little Italy nebo slavné SeaWorld.

1. září 2009

Na první zářijový den máme naplánovanou návštěvu Tijuany, která v podstatě se San Diegem přímo sousedí, ale především leží už na území Mexika. Doufáme, že překročení hranice tam i zpět nebude žádný problém, ale rozhodně si s sebou bereme veškeré důležité dokumenty opravňující nás k dočasnému pobytu v USA, tedy pas, vízum a I-94. Autem dojedeme jen do centra San Diega, protože do Mexika bychom potřebovali mexické pojištění, ale ani tak bychom neriskovali mít zaparkované auto někde v Tijuaně na parkovišti. Koupíme si tedy za 5 dolarů zpáteční jízdenku na městskou hromadnou dopravu z centra města do San Ysidra, které leží přímo u hranic. Cesta tramvají nám zabere zhruba půl hodiny a pak se zeptáme místního strážníka na cestu do Tijuany přes hranice. Z konečné stanice to už je do sousedního státu zhruba jen 10 minut pěšky, ale překvapí nás, že turisty směrem do Mexika nikdo nekontroluje. Vstupní bránou do Mexika jsou pouze jednosměrné „lítačky“.

Tijuana je největší město v mexickém státě Baja California. Leží na severu země, na mexicko-americké hranici, kde přímo sousedí s americkým městem San Diego. V metropolitní oblasti Tijuany žije 1,5 milionů obyvatel, což ji řadí na šesté místo v Mexiku. Denně americko-mexickou hranici překročí 300.000 návštěvníků, kteří sem jezdí či chodí za zábavou, suvenýry či jen načichnout mexické kultury.

Najednou se ocitáme úplně v jiném světě. Kudy jdeme, každý pozná, že jsme turisté, a láká nás do svého obchůdku se suvenýry či restaurace na zaručeně nejlevnější ceny ve městě. Samozřejmě neodoláme si nějaký ten suvenýr koupit, ale s jídlem ještě posečkáme. Málokde však mají cenovky, jelikož obchod s prodavačem probíhá formou smlouvání ceny. A je vidět, že i když si koupíme suvenýr za mnohem menší cenu, než prodavač původně požaduje, je rád za každý ten dolar. Kráčíme po hlavní třídě Avénida Revolución a k mému úžasu najednou spatřuji i obchod s alkoholem, který má na vývěsce napsáno "Absinth - Czech Republic". A opravdu tam prodávají i toto jemné pití dovezené přímo z palírny U Zeleného stromu. Já si však kupuji flašku pravé mexické tequilly, která se zde prodává za pakatel a odvážím si ji až domů. A k tomu dostávám ještě coca-colu, kterou jsem dostal zadarmo, aniž bych o to vědomě žádal. S prodavačem jsem sehrál komediální scénku, když se ho ptám, kolik cola stojí. On odpoví frí (myšleno tři), tak se ujišťuji: "for frí?" On z toho pochopí, že se ho ptám, jestli mi ji dá zadarmo, načež odvětí "OK". Tequilu s colou za 10 dolarů však určitě obě strany nakonec považují za výhodný obchod. Před návratem na americkou půdu musíme sednout do jedné z restaurací na náměstí Plaza Viva Tijuana, abychom zkusili mexické jídlo. Číšníci se o nás ochotně starají, já si k jídlu dávám fajitas a k tomu vychlazenou coronu.

Cesta přes hranice na americkou půdu už je samozřejmě komplikovanější než v opačném směru, ale i tak jsem čekal, že se tu zdržíme déle. Ve frontě čekáme asi jen 10 minut a pak se mě strážník zeptá, co jsem v Tijuaně dělal a kam mám teď v Americe namířeno. Za pašeráka drog mě naštěstí nepovažuje, a tak už jen procházím rentgenem a už se ocitám zase na americké straně. Nastupujeme opět do tramvaje, která nás doveze k autu, a poté se vydáváme podívat ještě do centra San Diega. Zaparkujeme přímo u přístavu, kde natrvalo kotví obrovská námořní letadlová loď USS Midway, obchodní plachetnice Star of India či vyřazená ponorka, které jsou všechny proměněny v námořní muzea. San Diego je totiž americkou námořní vojenskou základnou a v dáli na protějším břehu tak je možno zahlédnout kotvit i stále sloužící vojenské lodě. Na další atrakce jako Sea World nebo slavné ZOO nám nezbývá čas a zároveň jsou finančně velmi nákladné, a tak se vydáváme směrem na sever opět hledat kemp k přenocování. Na dálnici ještě ve městě ale špatně trefíme sjezd, díky čemuž najedeme na dlouhý most táhnoucí se přes záliv San Diego Bay až na poloostrov Coronado se slavným hotelem z filmu Někdo to rád horké. Tím se nám zároveň otevírá nádherný pohled na panorama města i se slavným přístavem Embarcadero, takže nakonec jsme za tento omyl vděční. Pokračujeme podél pobřeží a Večer zakotvíme v kempu v San Clemente State Beach kousek před Los Angeles, kde se k nám přidává i Ivetina sestra se svým přítelem, kteří také zrovna cestovali po Spojených státech.