Ankara (20.-21. 2. 2010)

Třetí víkend mého Erasmus pobytu v Turecku jsem se s Ioanou a Niccoolem vydal do hlavního města této země, Ankary.

Nachází se přímo uprostřed země a má 3,5 milionu obyvatel. Po vyhlášení republiky se z ní stalo v roce 1923 ze strategických důvodů hlavní město Turecka a nastartovalo to její hospodářský rozvoj.

---

20. 2. 2010

Z ekonomických důvodů jsme pro cestu do Ankary zvolili vlakové spojení. Jak se však později ukázalo, nebylo to nejlepší řešení, protože autobus stejnou vzdálenost zvládne za polovinu doby a rozdíl v ceně není tak velký. V Adapazari jsme si koupili lístek za 15 lir a bez rezervace dopředu jsme mohli zvolit pouze "expres", který do Ankary dojel po osmi hodinách po deváté hodině večer. Cesta však kupodivu docela rychle utekla, protože jsem nějaký čas strávil povídáním s jedním Turkem právě se vracejícím z Erasmus pobytu v Polsku, nějaký čas v jídelním voze a zbytek jízdy jsem poslouchal mp3 přehrávač a četl knihu, vděčné věci na cesty. Po příjezdu do města jsme se okamžitě přesunuli do našeho hotelu. Bohužel jsme na internetu nenašli žádné levné hostely, a tak Otel Mithat se zdál nejlepší variantou (43 euro za pokoj pro tři). Zbytek večera jsme strávili v Gençlik Parku, který je za tmy opravdu nádherně osvětlen.

21. 2. 2010

Druhý den ráno jsme se bohužel probudili do pochmurného počasí a celý den střídavě poprchávalo. Naším prvním celým bylo monumentální Ataturkovo mauzoleum neboli Anitkabir. Do tohoto nejznámějšího památníku v Ankaře vedou kroky každé oficiální návštěvy a každého turisty. (vstup je zdarma). Mauzoleum se nachází v parku na malém kopečku, kde je pohřben zakladatel Turecké republiky Mustafa Kemal Atatürk pod velkým mramorovým náhrobkem. Park je přísně střežen vojáky a je zde pouze jediný vchod, u nehož musí návštevníci projít rentgenem a nechat zde své věci. Ostrahu parku poznal na vlastní kůži náš kamarád, který si chtěl zkrátit cestu k mauzoleu přes park. Přeskočil malou zídku a během pár sekund k němu přiběhlo pět vojáků se samopalama. Následujících třicet minut probíhalo vysvětlování, omlouvání a čekání na šéfa a já se celou tu dobu nemohl ubránit smíchu. Nakonec se všechno vysvětlilo, všichni pochopili, že nejsme žádní teroristé, nýbrž jenom turisté :) Samotný památník je vskutku monumentální. Aby taky ne, když Mustafa Kemal je v Turecku nejzbožňovanější osobou. Kromě jeho hrobky tu můžete navštívit i Ataturkovo muzeum ukazující nejen jeho život, ale i významné události z tureckých dějin, zejména počátkům republiky.

Od mauzolea vedly naše kroky čtrvtí Maltepe až k Parlamentu a hlavní třídě, Ataturk Bulevardu. Tady jsme chytli taxi a nechali se dopravit na kopec, odkud je pěkný výhled na celé město a kterému dominuje hrad ze 16. století. Na kopci se také nachází bezpočet nejrůznějších muzeí, z nichž těmi nejslavnějšími jsou Muzeum anatolských civilizací a Etnografické muzeum. Ale hlavně jsme se tu měli setkat s třemi tureckými kamarádkami, se kterými jsme pak strávili zbytek odpoledne. Pozvali nás na čaj do jednoho obrovského antikvariátu, kde pracuje matka jedné z nich, a byl to opravdu příjemně strávený čas. Kromě toho jsme také společně navštívili jedno z muzeií, vystavující nejrůznější exponáty z dějin vědy a techniky. Na další muzea už nám bohužel nezbyl čas, protože jsme museli v šest hodin odjíždět zpátky.

Pro cestu zpátky do Adapazari jsme zvolili autobus a za 4 hodiny a 20 lir jsme byli "doma". Ačkoliv není Ankara turisty moc vyhledávaná (především kvůli poloze), určitě má své kouzlo.