Od začátku února do začátku června pobývám v rámci programu Erasmus v Turecku ve městě Adapazari (Sakarya). Zatímco tohle město ničím zajímavým není, jeho výhodou je jeho blízkost k Istanbulu. Cesta trvá 1,5 hodiny autobusem (17 lir) nebo 2,5 hodiny vlakem (6,5 lir). Istanbul rozhodně není městem, které by se dalo projít za jediný den, a tak sem poměrně často jezdím, ať už za památkami nebo jen tak za zábavou.
Největší turecké město Istanbul s dvanácti miliony obyvatel, postavený na dvou kontinentech, je nezkrotným srdcem Turecka. Jeho bohatá historie sahá až do dob antiky, kdy město vzniklo jako malá osada Byzantion. Jako Konstantinopol či Cařihrad byl hlavním městem byzantského impéria, hlavním centrem obchodu i kultury a zůstal jím i po dobytí Osmany, kteří dali městu jméno Istanbul. Dodnes je spojením mezi Východem a Západem a to doslova, protože je jedinou metropolí rozkládající se na dvou kontinentech. Evropu s Asií rozděluje Bosporská úžina. V evropské části se nachází většina význačných památek a také historické centrum města, původem ještě z dob Římské říše. Jako velice významná kulturní a obchodní křižovatka vždy přitahoval lidi všech profesí, národů a vyznání. Proto lze říci, že je dnes Istanbul kosmpolitní město, kde vedle sebe bez problémů žijí muslimové, židé i křesťané.
6. 2. 2010
První pohled na Istanbul se mi naskytl již z letadla při mém letu z Mnichova na Ataturkovo letiště. Hned po přistání jsem však musel chytit nejbližší autobusový spoj do Adapazari, a tak jsem se do Istanbulu vypravil hned první víkend při mém pobytu v Turecku.
Ve dvě hodiny odpoledne jsem s Rumunkou Ioanou, Polákem Piotrem a Italoem Niccolem přijel na vlakové nádraží Haydarpasa, které se nachází na asijské straně města přímo v zátoce Kadikoy na břehu Marmarského moře. Nádražní budova je velice zdařilým dílem německých architektů ze začátku 20. století. Pro přesun na evropskou stranu je však ještě nutné se přepravit trajektem přes Bosporskou úžinu. Cena trajektu je pouhých 1,5 lira jako každý lístek na městkou hromadnou dopravu a během 15minutové jízdy se můžete kochat nádherným výhledem na město.
Evropská strana města je ještě rozdělěná úžinou Halíč (Zlatý roh) na dvě části a dnešní den jsme se rozhodli strávit v její severní části. Naším výchozím bodem se stalo slavné náměstí Taksim, moderní centrum nového Istanbulu, a pokračovali jsme po slavné a rušné ulici Istiklal Caddesi až k Halíči. Cestou jsme procházeli všemožné obchody, obchůdky, krámky a kavárny až jsme ztratili úplně pojem o čase. Při setmění jsme došli ke Galatské věži, která pochází ze 14. století, a z jejího vrcholu je zřejmě nejhezčí výhled na město.
Při našem čekání na vlak jsme zbytek večera strávili v přijemném prostředí jedné z kaváren pod Galatským mostem, popíjeli kávu či čaj a kouřili vodní dýmku, jak je tady častým zvykem.
13. 2. 2010
Další víkend jsem se do Istanbulu vypravil znovu, tentokrát s Ioanou a Lotyšem Ruslanem. Celou cestu vlakem sice pršelo, ale jakmile jsme dojeli do Istanbulu, obloha se najednou vyjasnila a začlo svítit slunce. Tak přijemné jako bylo počasí, byl i náš den. Tentokrát jsme navštívili jižní břeh evropské strany, ten nejpozoruhodnější. Došli jsme do areálu paláce Topkapi, který byl hlavním sídlem osmanských vládců a oficiálním centrem říše. Na tomto místě se také každé léto koná slavný mezinárodní hudební festival. Hned za hradbami stojí nejproslulejší stavba Istanbulu, opředená mnoha legendami, Hagia Sofia. Původně největší bazilika byzantské říše, Mehmet Dobyvatel ji pak nechal přeměnit na mešitu, dnes je z ní muzeum.
O kousek dál, na opačném konci Sultanahmet parku stojí tzv. Modrá mešita, která dostala jméno podlé modré fajanáse zdobící její stěny a šest minaretů. Fontána v parku pak dodává tomuto místu příznačné kouzlo a tato čtvrť města je zřejmě tou nejhezčí a nejproslulejší v celém Istanbulu. Proto jsme se tu nějaku tu chvíli zdrželi, jak jinak než u čaje a vodní dýmky. Navíc s parkem sousedí ještě římsko-byzantský hipodrom a podél jeho hlavní osy jsou umístěny Zděný obelisk a Egyptský obelisk, oba ze 4. století.
Naší další zastávkou pak byl Velký bazar, neuvěřitelné místo s tisíci obchůdky, stovkami dílen a všemožnou změtí vůní, barev a všech myslitelných jazyků, prostě město ve městě. V této obrovské kryté tržnici můžete koupit nejen všechny možné tradiční turecké zboží jako koberce, vodní dýmky, koření či porcelán, ale mnoho dalšího. Vyjednávání ceny není jen nutností, ale zároveň přátelským gestem.
Ještě jsme měli čas, a tak než jsme se vrátili zpátky ke Galatskému mostu, kde kotví trajekty, vzali jsme to kolem kampusu slavné Istanbulské univerzity a obrovské Sulejmánovy mešity. Sotva jsme nasedli do vlaku, začalo opět pršet.
6. 3. 2010
Na dnešní večer jsme v podstatě všichni Erasmus studenti Sakaryjské univerzity měli zakoupené lístky na studentskou párty na lodi. Než však párty začala, chtěli jsme s Ioanou a Niccolem ještě strávit den v Istanbulu. Bohužel tentokrát v podstatě s přestávkama pršelo celý den, a tak jsme byli nuceni být schovaní v nejrůznějších kavárnách, restauraci či obchodech v blízkosti míst, kde jsme skončili minulý týden. Sulejmánova mešita je největší mešitou v celém Istanbulu a mistrovské dílo stavitelského umění. Ve velkolepém stylu jsou také postaveny budovy Istanbulské univerzity, která bývala centrem politického dění a islámského fundamentalismu. K večeru jsme se pak přesunuli na druhý břeh Zlatého rohu a strávili chvíli v příjemné ale drahé kavárně hned u Bosporského mostu.
V devět hodin večer pak začala velkolepá studentská párty na lodi v přístavu Besiktas. Naštěstí přestalo pršet, a tak kromě zábavy bylo možné z lodi sledovat i oba nádherné břehy Bosporu. Loď totiž plula zhruba do poloviny této úžiny a proplouvala i pod oběma mosty spojující Evropu s Asií nebo kolem uměleckého předměstí Ortakoy, čtvrtě s letním palácovým komplexem Beylerbey, kampusu Bosporské univerzity či hradu Rumeli Hisari. Mezi zhruba 350 studenty z deseti různých univerzit jsem také potkal první dvě Češky v Turecku. Párty skončila kolem třetí hodiny ráno a taxíkem jsme se dopravili na náměstí Taksim. Uprostřed noci tu bylo možné spatřit neskutečné davy lidí. Zatímco v jiných tureckých městech veškerý noční život a bary končí o půlnoci, Istanbul žije svým životem nonstop a jen dokazuje svou kosmpolitnost.
21. 3. 2010
Na svou čtvrtou návštěvu Istanbulu jsem se vydal tentokrát sám. Nikomu jinému se nechtělo a aspoň jsem mohl být pánem svého času. Rozhodl jsem se využít studentské muzeum karty, která opravňuje všechny studenty studující v Turecku navštěvovat všechny státem udržované turecké památky zcela zdarma, především muzea. V Istanbulu jsem tak mohl navštívit mj. Hagia Sofii, Archeologické muzeum nebo palác Topkapi ad. Jako obvykle jsem jel vlakem a pak trajektem do přístavu Eminönü. Hned kousek od přístavu stojí Egyptský bazar, kde se odpradávna prodává koření, sušené plody, šunka, lokum nebo sýry a všechno dohromady vydává úžasnou směsici vůní. Pěšky jsem došel až do nejslavnější čtvrti Sultanahmet a rozhodl se prozkoumat jeho nejslavnější památky také zevnitř. Jako první jsem navštívil tu nejslavnější a vůbec nejnavštěvovanější v celém Turecku. "Chrám boží moudrosti" Hagia Sofia je nejproslulejší a nejpříznačnější stavba v Istanbulu (vstup 20 lir). Osmané připojili k původně křesťanskému kostelu čtyři minarety. Pod obrovskou kupolí skýtá hlavní dvorana o rozměrech 70 metrech čtverečných nezapomenutelný architektonický zážitek jako jsou např. monolitické opěrné pilíře z dob antiky. Dekorace představují směsici byzantského a islámského umění a zvláštní pozornost zasluhují především nejrůznější mozaiky.
Dále jsem se šel podívat do útrob osmanského paláce Topkapi, jehož název v překladu znamená "dělová brána". V 16. století se stal hlavním sídlem vládců a oficiálním centrem říše. Tou dobou zde byl přestěhován i harém, který je možné dnes navštívit za poplatek 20 lir. Rozlehlý palác je rozčleněn do několika nádvoří. Hlavní vchod do paláce Bab-i-humayun se nachází hned za chrámem Hagia Sofia a vede na veřejné a volně přístupné první nádvoří. Střední brána Orta Kapi neboli též Bab us-Selam vede do druhého nádvoří, které je již přístupné za poplatek 10 lir a na kterém se nacházely tzv. zahraniční služby paláce. Nejpozoruhodnější stavbou tohoto nádvoří je budova dívánu nejvyšších vládců. Třetímu nádvoří dominuje Knihovna Ahmeda III. a odtud je také možné navštívit harém a nádherné sbírky osmanského pokladu. Z posledního čtvrtého nádvoří je pak nádherný výhled na město a stojí tu též překrásné terasovité zahrady a pavilony.
Hned vedle paláce se nachází Archeologická muzea, vůbec první muzeum země s největšími světovými sbírkami. Za poplatek 10 lir je možné si prohlédnout opravdu nádherné skvosty ze všech historických období. Muzeum je rozděleno na muzeum klasické archeologie, muzeum staroorientálních sbírek a sbírku keramických a ozdobných pokladů. Dalším muzeem, které jsem mohl zadarmo navštívit, bylo Muzeum islámského umění, které se nachází hned vedle Egyptské mohyly a Modré mešity.
Na závěr jsem se vydal na druhý břeh Halíče navštívit Galatskou věž. Vstup nahoru je zpoplatněn opět deseti lirami a tentokrát jsem nemohl využít mé muzeum karty. To mi však nebránilo vystoupat nahoru, jelikož je tato věž, kdysi používaná jako vězení a požární věž, jedním z míst s nejlepším výhledem na město. Z její výšky 70 metrů, navíc stojící na menším kopci, je pohled na město opravdu nádherný. Strávil jsem zde něco přes hodinu, ale v době kdy slunce pomalu zapadalo za obzor, takže jsem viděl z výšky Istanbul ve dne, během západu slunce i za tmy.
Komentáře
Okomentovat