V půlce března jsem se vydal na první hromadně organizovaný výlet s místním Erasmus klubem, a to konkrétně do pohádkového místa zvaného Kappadokie. Za přijatelnou cenu jsme zde strávili dva dny a jednu noc.
Kappadokie je podivuhodnou krajinou ve střední Anatolii. Déšť, vítr a toky řek za sebou v průběhu století zanechaly bizarní útvary z tufu, vulkanický popel podobný tmelu. Za popelavě šedými fasádami se skrývá mj. 360 kostelů, které sloužily křesťanské komunitě jako skrýš. Je to země vytvořená vzájemným působením přírodních a lidských sil v průběhu časů a je zcela unikátní. Její nejnavštěvovanější oblast leží v trojúhelníku mezi městy Nevsehir, Avanos a Ürgüp, kde se nachází údolí "pohádkových komínů", kostelů vytesaných do skal v muzeu pod širým nebem v Göreme, a klášter Zelve.
13. března 2010
Kvůli úspoře času a peněz jsme vyrazili z Adapazari autobusem v pátek večer a do Kappadokie jsme dorazili nad ránem, takže po noci strávené v autobuse jsem musel při první příležitosti do sebe kopnout pořádný hrnek kávy. Z dálky však už bylo možné spatřit nejvyšší vrchol celé střední Anatolie, vyhaslou sopku Erciyas (3916 m), a to bylo znamení, že se blížíme do Kappadokie.
Naší první zastávkou byl nejdřív panoramatický výhled na Selime a poté tzv. Údolí Peristrema (Ihlara Vadisi). Pozoruhodná soutěska, jejíž název znamená přibližně "kolem dokola se vinoucí údolí", je místy až 100 m hluboká a 10 km dlouhá. Uprostřed teče řeka Melendiz s porostem stromů, na strmých svazích jsou vidět vchody do četných kaplí. V místě přístupné turistům jsme měli možnost sestoupit 50 metrů až na její dno a trochu mi toto místo připomínalo americký Grand Kaňon (obr. 2).
Nedaleko Ptačího údolí jsme si dopřáli vydatný oběd, když za cenu 10 lir můžete sníst tolik jídla, co se do vás vejde. O pár kroků dál se nám pak naskytl pohled na celé údolí, tvořené krásnými a malými kostely vytesaných do tufové skály (obr. 3). Celému Ptačímu údolí pak dominuje kopec s hradem Üçhisar, který připomíná obrovské mraveniště díky vytesaným dírám sloužícím jako úkryt.
Autobus nás pak zavezl do města Avanos, které je známé výrobou keramiky. Na programu byla také návštěva dílny zpracovávající onyx a návštěva keramické dílny s ukázkou hrnčířství a trochu mi to připomnělo moje mládí, když jsem jako desetiletý navštěvoval uměleckou výtvarnou školu.
O kousek dál v nádherném údolí Paşaglabarı jsme pak poprvé mohli spatřit to, co je pro Kappadokii to nejtypičtější - bizarní skalní útvary tyčící se do několikametrové výšky připomínající různé komíny, kužely, hřiby apod., jejichž vrchní část je tvořená jiným sedimentem než zbytek (obr. 4).
Nedaleko města Ürgüp jsme se pak ubytovali v hotelu, který nabízel samoobslužnou jídelnu v době večeře i snídaně. Jinak ovšem zde nebylo co dělat, a tak jsem s dalšími dvěma erasmáky a v podstatě s celým tureckým osazenstvem naší výpravy využil možnost navštívit tzv. turkish night v jednom z místních podniků. Vstupní poplatek 35 lir (400 kč) zahrnoval neomezené množství alkoholu a bylo možné navíc sledovat několik představení tradičních tureckých tanců včetně břišní tanečnice. Byla to výborná příležitost poznat něco z pravého tureckého folklóru.
14. března 2010
Druhý týden jsme začali návštěvou jednoho z místních typických městěček Ürgüp, jehož budovy se zvolna vynořují ze skalnatých kopců, kde byly vytesány do skal - některé s elegantními sloupovými a zdobenými fasádami, jiné jen prosté s okny a dveřmi vytesanými do útesů samých.
Po několika nádherných panoramatických zastávkách v oblasti Göreme bylo naším dalším cílem úžasné muzeum v přírodě Göreme (obr. 5), které je tvořeno asi třiceti kostely vytesanými do skal a obsahující pozoruhodné pestrobarevné fresky. Všechny kostely pochází z období 9. - 11. století, přičemž nejvíce fascinujícím a nejzachovalejším z nich je asi kostel Tokali Kilise.
Jedna z posledních našich zastávek byla ve městě Üçhisar, jemuž dominuje stejnojmenný a již dřívě zmíněný tufový hrad na kopci nad městěm. Za malý poplatek jsem mohl vystoupat až na samotný vrchol tohoto 60 metrů vysokého hradu a odměnou mi byl nádherný výhled na velkou část Kappadokie. (obr. 6) Skála je prošpikována jeskyněmi, kde bydlelo místní obyvatelstvo.
Kappadokia je známá také výrobou vína, a tak poslední bod našeho programu byla návštěva jednoho z místních vinařství s malou ochutnávkou.
Kappadokia je jedno z nejunikátnějších míst na světě a i přes počáteční dojem skalnaté a pusté krajiny nabízí obrovské přírodní bohatství. Nutno však říci, že do některých oblastí a objektů je nutné zaplatit vstupné (např. Ihlara Valley, muzeum v přírodě Göreme či hrad Üçhisar). Měl jsem však možnost zařídit si za poplatek 10 lir tzv. Museum card, která je určená výhradně pro studenty a která poskytuje volný vstup do všech významných tureckých památek, muzeí apod.
Komentáře
Okomentovat