Druhý výlet s Erasmus klubem byl opět dvoudenní, a to s přespáním v Pamukkale. První den dopoledne jsme navštívili jedno z nejzachovalejších antických měst Efesos a zároveň i druhé nejnavštěvovanější místo v Turecku hned po Istanbulu. Odpoledne jsme strávili v nejsevernějším tureckém turistickém letovisku Kuşadası na břehu Egejského moře. Na přenocování jsme se poté přesunuli do Pamukkale, kde jsme také strávili následující den. Pamukkale je přírodní vápencový skvost, jehož název znamená v překladu "bavlněný zámek". Jeho rozloha je 2.700 metrů na šířku a 160 metrů na výšku. O pramen se lidé zajímali už v antických dobách a zhruba 250 let př. n. l. zde bylo založeno lázeňské město Hierapolis. Pozůstatky města se nacházejí přímo nad travertinovými kaskádami. Pamukkale je spolu s Hierapolí zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.
10. 4. 2010
Cesta přes noc autobusem byla opět náročná, nicméně nezbytná. Kolem sedmé ráno jsme projížděli třetím největším tureckým městem Izmirem a o hodinu později jsme zastavili u našeho prvního cíle. Efesos (turecky Efes) bylo jedním z velkoměst iónského Řecka v Malé Asii. Známé je především jako místo, kde stál jeden ze sedmi divů světa - Artemidin chrám, avšak z něho zde zbyl pouze jediný sloup. To však nesnižuje význam, krásu ani turistickou popularitu tohoto místa. Na území Turecka se jedná totiž o nejzachovalejší a nejrozlehlejší antické město. Má dva stupy, takže nejideálnější je jedním vstoupit a druhým vystoupit, ale není na škodu si město projít znovu cestou zpátky. Hned při vstupu vás zaujme obrovský amfiteátr, stojící na začátku půl kilometru dlouhé a sloupy lemované Přístavní třídy. Divadlo má poloměr 50 metrů a kapacitu 25.000 diváků!
O kousek dál se nachází zřejmě turisticky nejvyhledávanější efesoská památka, zachovalá přední fasáda Celsiovy knihovny (viz obr. 2). Jedná se o popředí budovy se sloupovím, která se monumentálně tyčí nad okolními ruinami. Původně byla postavena roku 135 n. l. jako hrobka, kterou nechal postavit Julius Aquila pro svého otce Celsa, římského senátora a místodržitele provincie Asia. Dokonce si našla cestu i na jednu z nových tureckých bankovek. Od knihovny se pak vydáte po nejslavnější ulici - cestě kurátů (viz obr. 1), která je lemovaná nejrůznějšími významnými památkami jako jsou zbytky Hadriánova chrámu nebo Trajánova fontána, až na Domiciánské náměstí. Cesta je pojmenovaná podle kurátů, kněží, kteří pečovali o posvátný oheň v Prytaneiu. Cesta vedla od státní agory k Celsově knihovně a byla dlážděna mramorem a po obou stranách lemovaná sloupy se sochami. Zmíněný Prytaneion, sídlo městské rady, stojí jen kousek od Domiciánského náměstí, hned vedle tzv. Odeonu, který připomíná svým tvarem malé divadlo a kde se konaly hudební představení. To už se ale nacházíme na konci starobylého Efesosu. Ale jelikož náš autobus stál u stejného vchodu, kterým jsme vstoupily, musely jsme se vrátit. Nebylo však na škodu si projít toto úžasné místo znovu a představovat si z jeho zachovalých zbytků jeho podobu a monumentálnost v době největší slávy. Artemidin chrám se nacházel o pár kilometrů dál v nedalekém Seldžuku, ale dnes z něj zbyl pouze jediný sloup.
Našim dalším bodem programu měla být návštěva poutního křesťanského místa - dům Panny Marie, ale kvůli vysoké ceně za vstup (200 lir za autobus) jsme museli odmítnout. Mířili jsme tak do Kuşadası, turistického letoviska na břehu Egejského moře. Duben je ještě poměrně brzo na koupání v moři, ale nakonec jsme se čtyři odvážlivci do studených vln Egejského moře vrhli, když už jsme tady. Zbytek času jsme strávili poleháváním na pláži s pivkem ruce a chvilkovou prohlídkou města. Na večeři jsme se pak museli přesunout do našeho hotelu blízko Pamukkale. Tříhvězdičkové hotely v této oblasti nabízí za slušnou cenu 30 lir kromě ubytování i večeři se snídaní a možnost vykoupat se v termálním bazénu 24 hodin denně.
11. 4. 2010
Druhý den ráno po snídani jsme se vydali navštívit zmíněné Pamukkale, jedno z největších turistických atrakcí v Turecku. "Bavlněný hrad", jak zní jeho turecký překlad, skutečně svým vzhledem dokazuje, proč je tento kopec takto nazýván. Svah je totiž pokrytý sněhově bílým travertinem, což jsou usazeniny vznikající minerální vodou stékající po skále. Oblast se nachází na tektonickém zlomu a na povrch vytékají minerální prameny bohaté na vápník. Tak vznikaly a stále vznikají v průběhu mnoha tisíc let působivé terasy, kaskády a jezírka.
Vstup do areálu Pamukkale je ze stejnojmenného města a za drobný poplatek se může kdokoliv po travertinových terasách projít. Aby nedošlo k poškození teras, musí všichni návštěvníci chodit naboso. Mohou tak brouzdat jezírky s minerální vodou a případně se v nich vykoupat. Bohužel nám mírně pršelo a bylo chladno, takže na koupání jsme nemohli ani pomyslet a chodit naboso po studených travertinech taky nebylo dvakrát příjemné. To mi ale nemohlo zkazit zážitek z tohoto místa. Navíc čím víc stoupáte nahoru, tím je voda v jezírkách teplejší, a proto bylo velmi příjemné v chladném počasí v těchto jezírkách brouzdat. Také výhled se s každým krokem nahoru stává stále více impozantnější.
Na vrcholu kopce se pak rozkládájí pozůstatky antického města Hierapolis jako jsou nekropole, Domiciánova a byzantská brána, římské divadlo, Plutonium, Apollónův chrám, monumentální fontána, martyrion sv. Filipa či římské lázně. Doposud funkční je termální bazén s mramorovými sloupy, jež je velmi oblíben turisty, ovšem také poměrně drahý.
Co se týče ceny vstupů do Efesosu či Pamukkale, není to nijak přehnané. Obě atrakce stojí tuším po deseti lirách a rozhodně stojí za to je navštívit.
Komentáře
Okomentovat