Belgie (28.-29. 8. 2010)

V létě roku 2010 jsem pracoval dva měsíce na brigádě v Nizozemsku a s dalšími kamarády jsem samozřejmě využil příležitosti něco v tomto koutu Evropy procestovat. Bydleli jsme u německo-nizozemských hranic v Severním Porýní-Vestfálsku jen pár set metrů od letiště Düsseldorf-Weeze, a tak jsme si o víkendech půjčovali auto v AVISu na letišti a jeli poznávat atraktivní místa širokého okolí tří států.

Část 3. - Belgie (Antverpy, Bruggy, Brusel)

Na poslední víkendový výlet jsme si naplánovali návštěvu Belgie, která na mě zapůsobila nejvíce. První zastávkou byly kosmopolitní Antverpy, centrum diamantového průmyslu a Rubensovo rodiště. Odsud jsme se přesunuli do pohádkových Brugg, kterým se díky četným kanálům přezdívá "Benátky severu" a kde jsme taky přespali. Nedělní odpoledne jsme pak strávili v hlavním městě Evropy Bruselu.

28.-29. 8. 2010

Cílem pro sobotu bylo dojet až na západ Belgie do Brugg, kde jsme v hostelu měli rezervovány poslední 4 místa v hostelu, i když nás bylo celkem 7, takže jsme zatím netušili kde, kdo a jak přespíme. Po cestě jsme se ale museli zastavit ještě v Antverpách, podle mnohých nejhezčí belgické město. Podařilo se nám zaparkovat na nábřeží řeky Šeldy kousek od pevnosti ´T Steen a pěšky jsme se pak vydali do historického centra města. Nejprve na náměstí Grote Markt, kde stojí 67 metrů dlouhá renesanční radnice a také spousta cechovních domů ze 16. a 17. století s bohatou sochařskou výzdobou. Jen o kousek dále pak stojí dominanta města v podobě 123 metrů vysoké gotické katedrály zasvěcené Panně Marii. Antverpy proslavil mj. malíř P. P. Rubens, který se zde narodil, a kromě jeho rodného domu zde turisté mohou spatřit i jeho sochu v nadživotní velikosti, která se nachází na Zeleném náměstí jihovýchodně od katedrály (viz obr. 2).

Kromě toho jsou Antverpy známé také tím, že se zde nachází druhý největší evropský přístav a od 16. století zde žije velmi početná židovská komunita a velká spousta národností z celého světa. Ale hlavně si ho lidé spojují s diamantovým průmyslem a s jejich obchodováním a zpracováním, a proto jsme nevynechali ani návštěvu Muzea diamantů, která přibližuje historii tohoto cenného nerostu.

V sobotu odpoledne jsme pak dojeli do Brugg, nejprve se ubytovali v našem hostelu a pak si zašli prohlédnout historické centrum. Při příjezdu do města na mě Bruggy působili jako velmi obyčejná vesnice, jelikož byly vidět jen samé nízké cihlové domky. Od středověku se totiž podoba města skoro nezměnila. Samotné historické centrum je však turisticky velmi atraktivní, především díky svým výstavním domům a vodním kanálům, díky nimž jsou přezdívány jako "Benátky severu". Bruggy tak platí za velmi romantické město, jehož krásu ještě více umocní osvícené domy podél kanálů za tmy (viz obr. 3). Na mě také velmi zapůsobilo, když jsme zrovna v době západu slunce stáli na hlavním náměstí a najednou se po setmění kolem nás začaly rozvěcovat okolní výstavní domy včetně gotické radnice a věže Belfort. Dvě významná náměstí, Markt a Burg, stojí jen těsně vedle sebe a kromě výše zmíněných staveb se zde nachází také Justiční palác, bazilika svaté Krve či kostel Panny Marie. Není od věci připomenout, že historická centra Brugg i Antverp jsou po právu zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Večer jsme se rozhodli navštívit jeden z místních pubů a ochutnat nějaké ze stovek druhů belgických piv. V Belgii se totiž nachází vůbec nejvíce pivovarů na celém světě. Do hostelu jsme se tak po několika pivech dostali velmi pozdě a problém s nedostatkem lůžek, který nás předtím tížil, se tak nějak vyřešil sám od sebe. Jeden z nás přespal v autě, protože jít dál již neměl síly, a zbylým dvěma, kteří neměli zaplacený hostel, se podařilo protáhnout přes recepci do pokoje. Ráno jsme pak nemohli najít klíče od auta, až ho jeden z nás našel na předním sedadle odemčeného auta :) Nicméně dopoledne jsme šli navštívit již zmíněnou věž Belfort a vystoupat až na její vrchol, odkud se z výšky 80 metrů naskýtal nádherný výhled na celé město.

Nedělní odpoledne jsme pak strávili v "hlavním městě Evropy" Bruselu. Oficiálně je to bilingvní město, což lze snadno poznat na dvojjazyčných cedulích, které jsou jak ve vlámštině, tak ve francouzštině. S autama jsme nejdříve zastavili mimo centrum v parku des Expositions, kde se konala roku 1958 světová výstava EXPO, za jejímž účelem bylo postaveno i slavné Atomium (viz obr. 1), jeden ze symbolů Bruselu, což je vlastně obrovský 165miliardakrát zvětšený model molekuly železa. Uvnitř této stometrové stavby se nachází expozice a výstavy různých vědních disciplín a také krásná vyhlídka na město. Poté jsme přejeli blíže k centru a pěšky se vydali na jeho prohlídku. Rozhodně ho celé najde projít za jeden den, natož jedno odpoledne, a tak jsme absolvovali krátký okruh od katedrály sv. Michala kolem Kongresového sloupu a přes geometricky řešený Parc de Bruxelles. Na jeho severním konci stojí Federální parlament a na jižním konci zase Královský palác, jehož útroby je možné prohlédnout si zadarmo, pokud si předem do úschovny schováte veškeré své věci včetně fotoaparátu. Jeho výzdoba je opravdu honosná a působivá. Odtud už jsme pokračovali naší okružní procházkou přes Královské náměstí až k Manneken-Pis, tedy k čůrajícímu chlapečkovi, který byl mnohem menší, než jsem si ho představoval, ale to nebrání tomu, aby si ho téměř bez přestávky fotografovala horda turistů. Celý výlet jsme zakončili na hlavním bruselském náměstí Grote markt (viz obr. 4), kde lze spatřit honosné cechovní domy, kterým ale dominují budovy Královského dvora s městkým muzeem a radnice z 15. století s 96 m vysokou věží, na které je umístěna socha svatého Michaela, patrona města.

Na prohlídku Evropského parlamentu, který se nachází mimo centrum, jsme již bohužel neměli čas. Paradoxem ovšem je, že v Bruselu jako hlavním městě EU je naprostý chaos v dopravě a dopravním značení, a člověk, který to tu nezná, se zde v autě lehce ztratí. Nám trvalo pěkně dlouhou dobu, než jsme se z města vymotali a dostali se na dálnici.