V létě roku 2010 jsem pracoval dva měsíce na brigádě v Nizozemsku a s dalšími kamarády jsem samozřejmě využil příležitosti něco v tomto koutu Evropy procestovat. Bydleli jsme u německo-nizozemských hranic v Severním Porýní-Vestfálsku jen pár set metrů od letiště Düsseldorf-Weeze, a tak jsme si o víkendech půjčovali auto v AVISu na letišti a jeli poznávat atraktivní místa širokého okolí tří států.
Část 1. - Nizozemsko (Rotterdam, Kinderdijk, Haag, Eindhoven, Amsterdam)
Na Nizozemsko jsme si vyhradili dva víkendy. Ten první jsme navštívili Rotterdam, mlýny v Kinderdijku, Haag a Scheveningen na pobřeží Severního moře. Druhý víkend jsme pak cestovali za kamarády do Eindhovenu a také do hlavního města Amsterdamu. Kromě toho jsme si ještě jiný víkend půjčili kola a jako správní Holanďané projeli blízké okolí na kolech, především národní park Maasduinen s krásným jezerem.
24.-25. 7. 2010
První víkendový výlet jsme jeli navštívit jihozápadní část Nizozemska. Museli jsme tedy projet v podstatě celé Nizozemsko od jeho východních hranic s Německem až k pobřeží Severního moře, ale na tuhle cestu stačí pouhé dvě hodiny, jelikož Nizozemsko má hustou síť kvalitních dálnic a dá se dostat téměř kamkoliv za krátkou dobu.
Naší první zastávkou byl Rotterdam, kde jsme strávili celou sobotu a také přespali v místním hostelu. Musím říct, že Rotterdam na mě zapůsobil nejvíce z celého Nizozemska, a to především svou architekturou. Najdete zde spoustu architektonických skvostů a podivně vypadajících budov, které vypadají někdy až velmi futuristicky. Velká část města byla totiž během druhé světové války zničena následkem několika velkých náletů, a proto zde byly po válce postaveny moderní výškové budovy, které se liší od běžných holandských nízkých cihlových domů. Mladí architekti zde tehdy dostali v podstatě volné ruce navrhnout různě neobvykle vypadající stavby. Tím nejslavnějším architektonickým skvostem však kupodivu není budova, ale most přes řeku Mása zvaný Erasmusburg, spojující severní a jižní část města. Tento 800 metrů dlouhý most byl slavnostně otevřen roku 1996 a dostal jméno po místním nejslavnějším rodákovi Erasmu Rotterdamském.
Poprvé v životě v Nizozemsku jsem samozřejmě nemohl nenavštívit některý z místních coffeeshopů. Když byl s námi navíc kamarád, který místo klasické turistické mapy města v ruce držel mapu rozmístění místních coffeeshopů, měli jsme o zábavu postaráno :)
Člověk by si však při návštěvě Rotterdamu neměl nechat ujít ještě atraktivní vyhlídku na město a přístav z věže Euromast, vysoké 185 metrů. Na vrchol věže jezdí rychlovýtah s kabinou otáčející se kolem vlastní osy po celou dobu jízdy. Z vrcholu je pak opravdu nádherný výhled nejen na město (viz obr. 1), ale také na přístavní komplex Europort, který je největší v Evropě a donedávna ještě držel i primát světový, než ho v roce 2004 předstihla čínská Šanghaj.
Celí unavení jsme se pak večer dostali do našeho hostelu. Za velmi levnou cenu 10 euro jsme nečekali žádný komfort, ale jaké bylo pro nás obrovské překvapení, když jsme večer vstoupili do obrovské místnosti, kde se nacházelo na 200 postelí. Na přespání to však stačilo a navíc byla v ceně i snídaně.
V neděli ráno jsme měli naplánováno dojet do Haagu, ale po cestě jsme se museli zastavit ještě v Kinderdijku. Z dálnice se musí sjet zhruba 10 minut do této vesnice, která je na první pohled běžnou bezvýznamnou vsí, ale v polích kousek za ní se nachází největší koncentrace starých mlýnů v celém Nizozemsku (viz obr. 2). Je jich celkem 19 a tato typicky holandská památka je zapsána i na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Mlýny pochází z roku 1740 a i když dnes se jedná už jen spíše o turistickou atrakci, některé z nich jsou stále využívány. Dříve sloužili především k přečerpávání vody a následnému vysoušení polderů. V jednom z mlýnů se nyní nachází dieslové čerpadlo a muzeum.
Nedělní odpoledne jsme pak strávili v Haagu a blízkém Scheveningenu, který se nachází přímo na pobřeží Severního moře. Haag (neboli ´s-Gravenhage) je po Amsterdamu a Rotterdamu třetím největším městem v zemi. I když je sídlem nizozemského parlamentu, vlády i královny Beatrix, není hlavním městem státu. Budovy vlády a parlamentu se nachází v centru města v komplexu historických budov Binnenhof, před nimiž se rozkládá jezírko Hofvijer, a královna sídlí o kousek dále na sever v paláci Noordeinde, před nímž zase leží krásné královské zahrady. Kromě těchto institucí se v Haagu nachází i Mezinárodní soudní dvůr v Paláci míru, k němuž jsme se z časových důvodů již nedostali. Jednou z nejstarších budov ve městě je společně s budovami Binnenhofu také kostel sv. Jakuba, stojící nedaleko Binnenhofu na náměstí Grote Kerk. Příznivci naopak neobvyklé moderní architektury by se měli jít podívat na náměstíčko Muzenplein, kde se nachází zajímavě architektonicky řešené budovy a také velká bílá městská radnice Stadhuis.
Z centra Haagu jsme se ještě autem vydali pár kilometrů do Scheveningenu, který leží přímo na pobřeží Severního moře. Měl jsem sice s sebou plavky, ale teplo moc nebylo a moře bylo taky docela studené, takže jsem to vzdal. Procházka podél moře po písečné pláži a promenádě však byla příjemná. Symbolem Scheveningenu je velké molo (viz obr. 3), které lze projít na jeho konec jak vrchem, tak i uzavřeným prostorem pod ním, kde se nachází různé obchůdky a restaurace. Na konci mola pak stojí věž, po které lze vyjít až na vrchol a kochat se výhledem na pobřeží Scheveningenu či si z ní skočit bungee jumping.
14.-15. 8. 2010
Na druhý víkendový výlet autem jsme si naplánovali návštěvu našich kamarádů v Eindhovenu s přespáním v nedalekém Oss, kde bydleli, a Amsterdamu. Malou nepříjemností byla hned po prvních kilometrech svítící kontrolka oleje. Člověk by čekal, že na autě z renomované autopůjčovny by se to stát nemělo, ale nakonec jsme tedy za vlastní peníze koupili nový olej a na příští výlet po Vestfálksu jsme dostali od AVISu jako odškodnění speciální auto. Eindhoven nepatří mezi nejvyhledávanější turistické města v Nizozemsku, ale jako každé nizozemské město má své kouzlo. Je to především univerzitní město se sídlem obrovského světoznámého koncernu Phillips, po kterém je pojmenován i stadion místního fotbalového klubu PSV. Naším hlavní cílem zde bylo především navštívit naše tři kamarády, kteří stejně jako my přes léto pracovali v Nizozemsku. Místo chození po památkách, kterých tu stejně moc není, jsme zašli společně navštívit některé coffeeshopy a také se podívat do hospody (dva z nás přímo na stadion) na zápas místního PSV s de Graafshapem, který vyhrál 7:0. Večer jsme pak popili v kempu v Oss, kde jsme i přespali, a další den ráno nás čekal Amsterdam.
V neděli jsme samozřejmě nebyli v nejlepší kondici, ale do hlavního města jsme se těšili. Amsterdam je velmi kosmopolitní město s mnoha kanály, tolik typické pro toto město. Kotví a proplouvá zde mnoho lodí nejrůznějších velikostí, kvůli nimž se každou chvíli musí někde zvednout most, aby mohli proplout. Nejvyužívanějším dopravním prostředkem je zde však kolo, stejně jako v celém Nizozemsku. V žádné jiné zemi nenajdete tolik cyklistů a cyklostezek.
Díky benevoletním nizozemským zákonům je Amsterdam takovým městem hříchu. Mnoho turistů zde neopomene navštívit nějaký ten coffee shop a také známou čtvrť červených luceren (viz obr. 4). V jednom obchůdku lze dokonce zakoupit ten zaručeně pravý absinth a sdělí vám i tajemství jeho výroby a přípravy. Pro ty, co zde chtějí strávit divokou noc plnou zábavy a vzrušení, je to ideální město.
Jelikož jsme museli druhý den do práce, museli jsme veškeré radovánky vynechat. Amsterdam však nabízí mnohem více. Nekonečná síť vodních kanálů, které se proplétají celým městem, a kolem nichž stojí malebné domečky, z něj činí neobyčejně zajímavé místo. Žije zde také obrovský počet národností, snad nejvíce na celém světě (skoro 180). Člověk si také může odpočinout v jednom z mnoha parků přímo v centru, procházet se podél grachtů a jeho mostech, navštívit slavné galerie, ochutnat nizozemské sýry či si poslechnout hudebníky a prohlížet živé sochy na rušném náměstí Leidseplein. To vše a mnohem více nabízí Amsterdam.
Komentáře
Okomentovat