Po téměř 13 hodinách letu přistáváme na moderním mezinárodním letišti v Kuala Lumpur, hlavním a největším městě Malajsie, které všichni nazývají prostě KL. Do centra města se hodinu přesouváme autobusem za 10 ringitů (1 RM = cca 6 Kč), ovšem využít lze i mnohem rychlejší (avšak dražší) rychlovlak. Na přenocování jsme si dopředu zamluvili pouze první noc a zbytek řešíme operativně, neboť levných ubytovacích kapacit je všude dostatek. Náš hostel se nachází v Chinatown, a tak jsme si nejdříve prošli tuto čtvrť, která je jedním velkým tržištěm, kde lze levně zakoupit vše od oblečení po elektroniku. Nakupování takových věcí hned na začátku cesty nemá moc smysl, ovšem rozhodně doporučuji vyzkoušet pouliční jídlo, které je velmi rozmanité a bez ohledu na hygienická pravidla i chutné. I takové obyčejné místní mango tu chutná jako božská mana. Rovněž samotné KL je velmi rozmanité. Koloniální zástavba, čínské a indické čtvrtě se prolínají s moderní architekturou, která odráží hospodářskou prosperitu země v 90. letech. Ze špinavého Chinatown se tak přesouváme na náměstí Merdeka, kterému vládne koloniální zástavba a velká zelená plocha dříve využívaná na hraní kriketu. Hned na první pohled zde zaujme dům sultána Abdula Samada z roku 1897, který původně sloužil jako budova britské koloniální vlády a který je dnes sídlem různých vládních úřadů. V dálce se pak v dalším ostrém kontrastu vypínají výškové budovy v čele s 452 metrů vysokými Petronas towers, které byly v letech 1998 - 2004 nejvyššími budovami světa, nebo o 30 m nižší vysílací věž. Právě k věžím Petronas vedou naše další kroky, ovšem výstup nahoru je zrovna pro turisty uzavřen. Jejich půdorys ve formě osmicípých hvězd odráží arabeskní vzory islámského umění, pět vrstev stavby zase představuje pilíře islámu a věže mají připomínat minarety. Po setmění se v přilehlém KLCC parku probouzí velká osvětlená vodní fontána, která "tancuje" do rytmu známých hudebních songů. V pozadí s osvětleným panoramatem města je tato show pastvou pro oči a hezkým závěrem prvního dne.
2. března 2016 - Kuala Lumpur
KL je velmi kosmopolitní a různorodé město, ostatně jako celá Malajsie. Na jedné hromádce zde žije spousta etnik, která vyznávají různá náboženství, ovšem tím státním a preferovaným je islám. Ráno se v blízkosti našeho hostelu jdeme podívat do útrob hinduistického a čínského chrámu, které stojí skoro naproti sobě, a odpoledne i do největší mešity. Vstup do nich není turistům zakázán, ovšem je třeba respektovat pravidla jako zakrytí kolen či vstup bez bot. Hlavním programem druhého dne je ale výlet k Batu Caves, které se nachází na severním okraji této megalopole a dá se k nim v pohodě dostat příměstským vlakem. Jedná se o několik jeskyní a svatyní uvnitř velkého vápencového masivu, které jsou rovněž populárním svatým místem hinduistů, a proto uvnitř nalezneme i mnoho mnichů. Prostranství před hlavní jeskyní stráží 40 metrů vysoká pozlacená socha Murugana, hindského boha války. Aby se člověk do jeskyně dostal, musí zdolat 272 schodů a odolat rovněž atakům drzých makaků, kteří mohou nepozorným turistům ukrást z jejich batohu cennosti či něco k snědku. Já jim tak musím dobrovolně, v zájmu svého zdraví, odevzdat kokos, který držím v ruce a piji z něj kokosové mléko. Po prohlídce jeskyní se vracíme vlakem zpátky do centra KL a procházíme se po obrovském Lake Park, které je takovým obrovským živým muzeem fauny a flory pod otevřeným nebem. Aby té přírody uprostřed města nebylo málo, navštěvujeme rovněž velké aquárium se stometrovým tunelem a výhledem na proplouvající žraloky, které se nachází v KLCC parku.
Kuala Lumpur bylo založeno v první polovině 19. století během britské koloniální nadvlády, ovšem svůj rozmach zažívá teprve v posledních pár desítkách let, a to především díky velkému rozvoji obchodu a bankovnictví a čilé výstavbě a cestovnímu ruchu. Možná i díky tomu zařadila veřejnost v celosvětovém hlasování KL mezi tzv. 7 nových divů světa v kategorii měst. Zatímco KL zůstává především ekonomickým centrem země, různé vládní a soudní instituce se pomalu stěhují do přilehlého federálního teritoria a nově budovaného hlavního města Putrajaya. Jeho návštěvu jsme po delším rozmýšlení nakonec skrečovali a místo toho se procházíme večerními ulicemi města a ochutnáváme pouliční jídlo.
3. března 2016 - Melaka
Během dopoledne se autobusem dopravíme o 150 km dále jižním směrem do historického přístavního města Melaka. Díky své atmosféře a koloniální architektuře na mě zapůsobí mnohem více než uspěchané a špinavé Kuala Lumpur. Tvář kosmpolitní Melaky je postupně formována díky historické přítomnosti Portugalců, Holanďanů či Britů, v poslední době zase Indů či Číňanů, a hlavně díky tomu byla historická část města v roce 2008 zařazena na seznam kulturního dědictví UNESCO. V posledních letech ji zase ve velkém objevují turisté, takže tu je poměrně živo, ale příjemný dojem z tohoto města mi to nezkazí. Po Portugalcích je zde k vidění např. část pevnosti A Famosa, u níž se dá vystoupat na malý kopec, na kterém stojí zbytky nejstaršího kostela v jihovýchodní Asii (St. Paul's Church) a který také nabízí pěkný výhled na město na všechny strany. Po Britech tu pak zůstal stát červený protestantský kostel (Christ church) a po Holanďanech zase červená radnice (Stadthuys), které se společně nachází v srdci města na tzv. Holandském náměstí. Hned přes řeku se rozprostírá Chinatown s proslulou historickou ulicí Jonker Walk se spoustou obchůdků se suvenýry, oblečením nebo jídlem. Na doporučení kamaráda jsem se u jednoho z místních stánků rozhodl vyzkoušet místní specialitu, zmrzlinu zvanou ABC (jinak cendol). Ta obsahuje ledovou tříšť zalitou sirupem a kokosovým mlékem, zdobenou želé z rýžové mouky, ale taky kousky kukuřice a fazolí, které mi však celý chuťový dojem kazí. Netuším, jestli si kamarád ze mě jen utahoval, nebo má tak pokřivené chutě. Po setmění se pak opět vydáváme na procházku do kouzelného centra města podél řeky Sungai Melaka, kde nás neustále míjejí místní proslulé, různě ozdobené a nasvětlené rikši.
4. března 2016 - Singapur
Dopoledne přejíždíme o dalších 250 km dále na jihovýchod do Singapuru. Rozkládá se na jednom velkém ostrově a dalších desítkách malých ostrůvků a od Malajsie je oddělen průlivem. Na hraničním přechodě musíme všichni povinně dočasně opustit autobus a přejít přes rentgeny a pasovou kontrolu. Celník důkladně probírá moje příruční zavazadlo a k mému údivu mě obírá o balíček žvýkaček. Jak jsem se později dozvěděl, je to kvůli tzv. žvýkačkovému zákonu, který v zemi platí a zakazuje i dovoz žvýkaček. Stejně tak je na veřejnosti zakázáno kouřit, odhazovat odpadky či plivat. V Singapuru si najednou připadáme jako úplně jiném světě, a to nejen kvůli těmto opatřením. Singapur je městským státem velmi čistým, moderním, drahým, kosmopolitním a k mému překvapení rovněž i se spoustou zeleně. Přitom v roce 1963, kdy "byl odejit" z Malajsijské federace, jelikož co by "problémové" území s převahou Číňanů odmítl uznat privilegia etnických Malajsijců, nepředstavoval ani zlomek dnešního prosperujícího státu. Vhodná rozhodnutí vlády v čele s "otcem novodobého Singapuru" Le Kuan Yewem společně s pracovitými obyvateli však nastartovala nebývalý rozmach tohoto asijského tygra. Z autobusového terminálu se do centra města dostáváme pohodlně metrem a ubytováváme se v hostelu Bed&Dreams v Chinatownu. Na začátku přitom chvíli zápasíme s automaty na prodej jízdenek a po nástupu do automatizovaného vlaku nás vítá hororový nápis "Welcome on board SMRT." Již cestou na hostel poznáváme specifika tohoto malého státu - všude čisto a vše strojově organizované, ale také vysoká vlhkost. Přece jenom se nacházíme téměř u rovníku. Místní lidé však na nás působí odměřeně až chladně, v metru nikdo nemluví, nikdo se neusmívá, vše se tu podřizuje hlavně zisku.
Nejikoničtější pohledy na město se nám samozřejmě nabídnou poté, co dojdeme do zálivu Marina Bay, nad kterým se vypínají moderní mrakodrapy, slavný hotel Marina Bay Sands ve tvaru lodě, ruské kolo Singapore Flyer či socha Merliona, bájného zvířete se lví hlavou a rybím tělem. Nás však nejvíce láká návštěva futuristických zahrad Gardens by the Bay, do kterých se dostaneme z nábřeží přes most Helix a dále po ochozu kolem hotelu Marina Bay Sands. Vstup do úchvatných zahrad je zdarma, připlácí se však za prohlídku velkých "skleníků" s unikátní faunou a flórou či za procházku po tzv. SkyWalk, odkud se nám nabízí nádherné výhledy na zahrady i na město. Každý den po setmění probíhá v zahradách světelná show doprovázená hudbou známých světových interpretů. Město ožívá samozřejmě i kolem zálivu, kde lze po setmění pozorovat různé světelné projekce nebo živé koncerty.
5. března 2016 - Singapur
Na druhý den ráno se procházíme po čínské čtvrti, kde jsme byli ubytovaní, a poměrně dost času trávíme v pěkném buddhistickém chrámu Buddha Tooth Relic Temple. Prozkoumáváme hned několik jeho pater včetně útulné zahrady na střeše a jsme přítomni i u modlitby a rozjímání tamních mnichů. Kromě městské zástavby chceme vidět i kousek "přírody", a proto se metrem přesouváme východním směrem na jižní pobřeží do přírodního parku Labrador, kde je lidí o poznání méně. Nacházíme se tak na nejjižnějším bodu naší cesty, jen 140 km nad rovníkem. Procházka po skalnatém pobřeží nebo po pěšinkách skrz zelený les, kde lze dokonce spatřit britské relikty z druhé světové války jako pevnost či dělo, je příjemnou změnou oproti každodennímu městskému shonu. Odsud je to pak kousek do dalších parků Kent, Hort a Mount Faber, které jsou propojené úžasnou několikakilometrovou visutou stezkou, takže se doslova procházíme mezi korunami stromů. Z Mount Faber je pak nádherný výhled na Singapur a lanovkou se lze svézt přes průliv na populární ostrov zábavy Sentosa. Tam však kvůli nedostatku času již nejedeme a vracíme se do města. Procházíme se ještě večerním Singapurem, kolem majestátní Sultánovy mešity, k jedné z největších fontán na světě Fountain of Wealth, až do přístavu, kde si krátíme čas čekáním na autobus do další destinace. V Malajsii i Thajsku je rozsáhlá síť levné (a poměrně kvalitní) autobusové dopravy, a proto není nutné rezervovat lístky dlouho dopředu. Na větších autobusových nádražích a mezi většími městy prostě přijdete a nastoupíte na nejbližší spoj. Výjimku jsme udělali pouze teď, když jsme se chtěli ze Singapuru přesunout nočním autobusem do Cameron Highlands, a jízdenku koupili dopředu přes internet. Před půlnocí tak nasedáme u nedaleké Golden Mile Tower do autobusu směr Tanah Rata (90 SGD).
6. března 2016 - Cameron Highlands
Kameronské výšiny jsou nejrozsáhlejší kopcovitou oblastí Malajsie a jsou známé nejen díky čajovým či jahodovým plantážím, ale rovněž svou unikátní faunou a florou a divokou přírodou. Teplota je zde oproti zbytku Malajsie velmi příjemná a pohybuje se kolem 20 stupňů. Své jméno dostala vysočina po britském objeviteli a geologovi Williamu Cameronovi, Britové pak zdejší divočinu osídlili na počátku 20. století.
Do vesnice Tanah Rata, která je výchozím bodem pro okolní výlety po Kameronských výšinách, přijíždíme po nočním cestování brzy ráno. Na hostelu si alespoň odložíme věci a dopoledne před check-inem vyrážíme na kratší průzkumnou cestu lesem po tzv. Jungle walk no. 5, která nás zavede i na malý vršíček s výhledem do okolí nebo kolem říčky s pěkným vodopádem Parit Falls. Odpoledne naskočíme na místní autobus a jedeme pár kilometrů z kopce na jih do Cameron Valley, kde se nachází rozsáhlé čajové plantáže, tedy to, čím jsou Cameron Highlands nejvíce známé. Hned po příjezdu sedáme do místní čajovny s výhledem na zelené kopečky a ochutnáváme produkt těchto plantáží včetně zákusku. Po tomto občerstvení se jako v bludišti volně procházíme v zeleném lánu mezi keříky, které nám sahají do výše pasu, až se skoro ztratíme. Na cestu zpátky do Tanah Rata si místo autobusu musíme již stopnout taxíka, resp. neoznačené auto, které se za taxikáře možná jen vydává.
7. března 2016 - Cameron Highlands
Na druhý den jsme se rozhodli konečně využít i nejtypičtější způsob dopravy v jihovýchodní Asii, na který jsem se velmi těšil, a to jízdu na skútru. K jeho půjčení většinou stačí cestovní pas, příp. navíc český řidičák. Jelikož cena za půjčení je v této horské oblasti poměrně vysoká (ve srovnání se zbytkem země), půjčujeme si pouze jeden stroj pro nás oba. Cílem cesty je Gunung Brinchang, nejvyšší kopec celé oblasti, na jehož vrchol ve výšce 2031 m n.m. vede úzká asfaltová cesta. Jedeme po hlavní cestě, kocháme se okolní krajinou a asi po 20 kilometrech si uvědomujeme, že jsme museli o několik kilometrů minout odbočku vedoucí k hoře, nutno říci špatně značenou. Napodruhé ji již podle GPS v mobilu najdeme a k cíli nás čeká ještě skoro 7 kilometrů po klikatící a stoupající cestě. S čím dál větším sklonem však zjišťujeme, že skútr není schopný nás vyvézt oba nahoru, a proto dobrovolně slézám ze sedla a šlapu pěšky, zatímco Honza jede dál. Naštěstí mi po pár minutách zastavuje minivan výletníků z Kuala Lumpur, kteří mě vyvezou až nahoru, ačkoliv se s tak velkým a těžkým autem musejí často vypořádat s nástrahami úzké a děravé cesty. Na vrcholu se akorát potkávám s Honzou a spolu vyrážíme na malý výlet po dřevěné lávce skrz džungli zvanou Mossy Forest. Následně se ještě po dvou kolech přesuneme přímo na samotný vrchol a kocháme se výhledem do okolí z místní rozhledny. Po cestě zpátky do Tanah Rata ještě navštěvujeme růžovou zahradu nebo úžasnou motýlí farmu, kde se můžeme "pomazlit" s chovnými housenkami či stonožkami. Po půldenním výletě doplňujeme celou třílitrovou nádrž, za kterou platíme v přepočtu necelých 50 korun. Ve vesnici si dáme pozdní oběd a po něm vyrážíme ještě na poslední krátký pěší výlet lesem po stezce č. 9 kolem velkého vodopádu Robinson Falls.
8. března 2016 - Penang/Georgetown
Ráno nastupujeme do autobusu a přesouváme se na ostrov Penang, který je s pevninou spojený dvěma několik kilometrů dlouhými mosty (druhý byl dokončen v roce 2013). Tady nás čeká již to pravé přímořské vedro a vlhko. Penang je znám především díky svému bohatému kulturnímu a koloniálnímu dědictví, ve kterém se mísí malajské, čínské, indické a i mnohé evropské vlivy. Ne nadarmo bylo jeho hlavní město Georgetown v roce 2008 zapsáno (společně s Melakou) na seznam kulturního dědictví UNESCO. Celý ostrov začal rychle vzkvétat poté, co zde Angličané na konci 18. století otevřeli přístav bez překážek pro obchod jako odpověď na podobný krok Nizozemců a Portugalců, kteří zmonopolizovali obchod právě s přístavem Melaka. Kromě této bohaté koloniální historie, která dýchá na každém kroku, bych Penang charakterizoval ještě dalšími dvěma postřehy - úžasné jídlo a bohatý street art. Na hostelu si vybíráme plánek města s vyznačenými streetartovými místy a téměř všechny je obcházíme a vymýšlíme si k nim různé vtipné polohy pro fotku. Některé umělecké výtvory jsou jen namalované na zdi, některé plasticky "vykukují" ze zdi a jiné malby jsou zase nápaditě doplněny o věci z běžného života jako jízdní kolo, židli či basketbalový koš. Zároveň touto procházkou poznáváme i celé toto zajímavé město a kromě toho si zde pochutnáváme na pouličním jídle, které je zde výborné a taky trochu jiné než na pevnině. Když zasedneme do jedné z mnoha místních restaurací, k našemu překvapení dostáváme místo prostírání a talíře naservírovaný obrovský banánový list, na kterém si podle své chuti smícháváme maso s rýží, zeleninou a různými kořeněnými omáčkami. Navštěvujeme i čínský chrám, ve kterém si mně jedna čínská paní postěžuje na poměry v Malajsii, které jsou všeobecně známé, ale raději se o nich veřejně nemluví. A sice to, že ačkoliv multikulturní soužití v Malajsii vypadá na první pohled bezproblémově, tak místní přistěhovalci, kteří sem přináší značný kapitál, jsou zde spíše jen "trpěni" kvůli svému ekonomickému přínosu, ovšem o sociálních výhodách nebo lepších možnostech práce si mohou v této muslimské zemi pouze nechat zdát. Muslimská malajsijská vláda totiž oficiálně cenzuruje rozviřování jakéhokoliv rasového, náboženského či politického napětí a s ohledem na obavy z rostoucí převahy Číňanů (a také Indů) rovněž zavedla privilegia pro etnické Malajsijce v oblasti vlastnictví půdy a podniků či přístupu ke vzdělání a vládním pozicím. Je tedy otázkou, do jaké míry tato opatření přispívají k současnému sociálnímu smíru a stabilitě země a zda mírné napětí, které prozatím bublá pod povrchem, v budoucnu nepřeroste v něco většího. To však již není naše starost a večer kupujeme lodní lístek na ranní trajekt na Langkawi.
9. března 2016 - Langkawi
Dopoledne se trajektem přesouváme na ostrov Langkawi, největší ostrov stejnojmenného souostroví v Andamanském moři, které se od roku 2008 oficiálně jmenuje Langkawi Permata Kedah (v překladu Langkawi, klenot Kedahu). Zhruba tříhodinovou cestu si krátíme sledováním skvělého indického filmu Bratr Bajrangi, který se promítal na velké obrazovce s anglickými titulky. Po vylodění v Kuah, hlavním městě ostrova, se na nás lepí místní taxikáři. Vzhledem k tomu, že většina turistů míří na pláže na západním pobřeží ostrova a na celém ostrově neexistuje žádný systém veřejné dopravy, bez služeb taxikářů se člověk neobejde. Přibíráme tedy další dva cestovatele do vozu a přesouváme se taxíkem do Pantai Cenang na západním pobřeží, kde máme rezervován svůj guesthouse kousek od pláže. Odpoledne trávíme na pláži, koupeme se v moři a procházíme si celý dvoukilometrový úsek pláže Cenang beach. Večer pak vyrážíme do "města" podél ulice Jalan Pentai Chenang, ochutnáváme místní jídlo, obhlížíme obchůdky se suvenýry a koukáme na nabídky a možnosti výletů po ostrově.
10. března 2016 - Langkawi
Druhý den na Langkawi jsme se rozhodli využít k poznání ostrova skútr. V místní půjčovně si jej proto pronajímáme na 12 hodin a vyrážíme na stokilometrový okruh kolem ostrova po směru hodinových ručiček. Poprvé v životě sám usedám na skútr, ale jeho řízení je snadné a člověk si rychle zvykne i na řízení po levé straně. Jen je potřeba si dávat pozor na ostatní zběsilé účastníky silničního provozu. První naší zastávkou se stává hned největší atrakce celého ostrova - Langkawi Sky Bridge. Tento 125 metrů dlouhý most byl dokončen v roce 2005 a nachází se 660 metrů nad hladinou moře na vrcholu Gunung Mat Chinchang, překlenuje hluboké údolí a je zavěšen kabely na silném kovovém pylonu. Nabízí se z něj úchvatný pohled na kopcovité a zalesněné vnitrozemí na jedné straně a Andamanské moře na straně druhé. Přístup k mostu je možný pouze pomocí lanovky SkyCab se základní stanicí v tzv. Oriental village, přičemž cestou na vrchol poskytne návštěvníkům jednu panoramatickou zastávku s výhledem na přístav Telaga v Pantai Kok. Právě tady pak zastavujeme i se skútrem, ale dalším cílem je krokodýlí farma o pár kilometrů dále. Tu však navštěvuje pouze Honza, zatímco já se rozhodnu tento čas využít k samostatné projížďce po Jalan Datai a najít nějaký plácek s přístupem k vodě na malé osvěžení v moři. To se mi podaří dokonale, neboť po pár kilometrech jízdy zalesněnou krajinou nacházím malý kousek úžasné pláže nazvané Pasir Tengkorak Beach, obklopenou stromy a s minimem turistů. Po krátkém vykoupání jedu vyzvednout Honzu, najíme se a míříme dále po severním pobřeží ostrova až k další pláži Tanjung Rhu Beach, kde se již koupeme oba dva. Původně jsme měli v plánu vyjet na nejvyšší vrchol ostrova Gunung Raya, ale z časových a trochu i bezpečnostních důvodů jsme tuto možnost vyškrtli. Dojedeme proto do hlavního města Kuah, kde se u přístavu fotíme s velkou sochou orla mořského, symbolem ostrova Langkawi, což v překladu znamená "červeno-hnědý orel." Po večeři v místním nákupním centru pak se západem Slunce opouštíme Kuah a za tmy dojedeme do Cenangu vrátit skútry.
11. března 2016 - Langkawi
Program třetího dne na Langkawi vkládáme do rukou místní cestovky, neboť předchozího dne večer jsme si zaplatili tzv. Island hopping tour, což patří mezi nejpopulárnější a nejlevnější nabízené výlety na Langkawi (35 RM). Jedná se o zhruba čtyřhodinovou plavbu se zastávkami u třech ostrovů s rozličnými aktivitami, včetně vyzvednutí na hotelu. Kolem deváté ráno se spolu s dalšími lidmi scházíme na pláži v Pantai Tengah a nastupujeme do dlouhých lodí, do kterých se podle velikosti vměstná 10-20 lidí. Pro jistotu fasujeme povinné záchranné vesty, ale i přes poměrně velkou rychlost je loď stabilní a plavba bezpečná. Jako první zastavujeme na ostrově Pulau Dayang Bunting (v překladu ostrov těhotné ženy), jehož název je odvozen od mohutné skály, která vypadá jako ležící těhotná žena. Zhruba po 15 minutách cesty pešky od mola do vnitra ostrova se před námi otevírá nádherné jezero, obklopené skalními masivy a lesním porostem ze všech stran. Poskytnutou hodinu času zde lze strávit nejen koupáním v jezeře, ale i obchůzkou jezera po dřevěné lávce. Další zastávkou je ostrov Pulau Singa Besar (ostrov velkých lvů). Zde se však nevyloďuje, ale zůstává v lodích, abychom mohli pozorovat krmení orlů zlatohnědých, jak se střemhlav vrhají do vody pro nastrčenou rybí potravu. Úžasná podívaná. Poslední zastávkou je ostrov Pulau Beras Basah (ostrov mokré rýže), který nabízí jemný bílý písek a různé aktivity pro milovníky vodních radovánek. Odpoledne se přesouváme do Kuah, kde přespíme, abychom se další den ráno mohli vypravit odsud trajektem do Thajska. V přístavu proto kupujeme lístky a večer procházíme rozlehlý park Taman Lagenda.
Komentáře
Okomentovat